google27eaa3905ca3fee3.html

V mém životě byla spousta chvil, kdy má osudová sinusoida kolísala na pomyslné ose. Byla mnohokrát nízko, tedy alespoň pro mě. Ovšem otázkou je, co je to nízko. Můj emoční chaos byl způsoben mnoha faktory a především velkým vnitřním napětím. Trvalo dlouho, než napěťové stavy začaly odeznívat až odezněly úplně. Byla to dlouhá strastiplná cesta, u každého je jiná a tím vám nyní nechci tvrdit, že u vás musí trvat také tak dlouho. Jak já říkávám, jsem duchovní realista, potřebuji si na vše sáhnout a zjistit, proč a jak. Jsou lidé, kterým k pochopení sebe sama a nalezení vnitřního klidu stačí práce na sobě pomocí ezoterické literatury, různých přednášek, meditací a jiných technik a k tomu nepotřebují určité terapie. Pak jsou i tací, kteří potřebují uchopit a osahat si podvědomě svůj problém. V tom jsou regresní terapie výborné. O době své velké psycho-spirituální krize jsem již psala. Bylo to období mého vztahu s mužem Lvem. Po rozchodu s ním jsem se totálně zhroutila a už jsem nevěděla, kudy kam. Nacházela jsem se v období střetu s duchovním světem a hodně se to ve mně bilo. Afi rmace a modlitby ani žádné jiné techniky nepomáhaly. Absolvovala jsem jich spoustu. Pomohly pouze na chvilku. Stále mi unikala podstata, co musím v sobě změnit. Zmítala jsem se v nepochopení sebe sama. Vždyť jsem odpouštěla, vysílala světlo a lásku. Později jsem pochopila, že spousta věcí nepronikla přes hrubou slupku mého ega. Muselo se to navrtat a dostat pod povrch. Pochopit na příkladech a prožitcích. Potřebovala jsem impuls, podnět, důvod. Nakopnout. Má výborná kamarádka byla tehdy v podobném rozpoložení a přišla mě podpořit i svěřit se s vlastními bolístkami. Byly jsme jako dvě mučednice. Každý večer sedíc nad kartami, přemítajíc a popíjejíc společně vínko. Karty nám v tom vůbec nepomáhaly, pouze utěšovaly naše ega. Vyložily jsme si pouze to, co jsme chtěly zrovna slyšet a na chvilku se obalamutily tím, že zítra bude lépe a naši milovaní se také trápí. V naději na jejich návrat. Karty nám k uvědomění a pochopení nepomohou. Musíme se změnit. Změnit povahu. Zapracovat na sobě. Jiná cesta ven nevede. Na tohle u výkladu pokaždé apeluji.

Jednou přijela celá rozradostněná, vykřikujíc, že má kontakt na paní, která dělá nějaké regrese.

,,Co to je, prosím tě?“ ptala jsem se, plná očekávání.

,,To si projdeš svou minulostí a jdeš i do minulých životů, jedna moje známá na tom byla a prý ji to moc pomohlo,“ vysvětlila mi laicky. Ihned jsem zareagovala.

,,Dej mi číslo, volám ji!“

Nic jsem od toho nečekala, ale znělo to dobře. Ublížit mi to nemůže. Nad tím jsem absolutně nepřemýšlela, tak jako mnozí dnes. Před lety nebyla taková informovanost jako nyní. Bylo mi to jedno. Chci to zkusit. Objednala jsem se. Moje kamarádka taky. Neměla jsem co ztratit. Dnes vím, že to byla má nejlepší investice do sebe samé. Posunulo mě to dopředu velkou rychlostí a konečně mi věci a situace z mého života začaly do sebe zapadat. Díky regresi jsem nalezla odpovědi na své otázky, díky ní našla svůj životní smysl a také práci, která mě nyní velice naplňuje. Mé podvědomí bylo prosyceno egem, proto mi také delší dobu při regresi trvalo, než jsem se zcela otevřela. Dávala jsem tam příliš rozumu a ten mi zcela zastřel podvědomé vedení. Měla jsem strach, strach co tam uvidím, co se ukáže a vypluje na povrch. Stále jsem pochybovala.

Terapeutka mě ujistila, že ať řeknu cokoliv, nemusím se stydět za svou minulost, byť je jakákoliv a budu povídat cokoliv, je to naprosto normální. ,,Ester, já už toho slyšela tolik, že už mě nemůže absolutně nic překvapit. Slyšela jsem tolik příběhů, že už si to sama ani nepamatuji.“ To mě uklidnilo. Začala jsem jí důvěřovat. Měla jsem strach, že se mi bude smát a soudit mě. Kde jsem na to přišla? Pozůstatky mé nedůvěry vůči lidem. Tolik mě jich zklamalo, ovšem proč? Co mi tím ukazovali? Nevěřila jsem sama sobě, tak není divu. Pokračovaly jsme. Opět nic, tma, nic nevidím, necítím. Tady pozor, nejde o to něco vidět, ale cítit. Přes pocity, stačí jen prožívat přes pocity. Také já vždy všem klientům opakuji: ,,Nesnažte se do toho dávat rozum, řiďte se pouze pocitově, neposuzujte, neanalyzujte, nekritizujte. Své myšlenky nechte pouze plynout.“

,,Zkuste to třeba takhle: Mám pocit, že vidím to nebo ono, mám pocit, že v tom člověku poznávám toho a toho, mám pocit, že stojím tam a tam. Po chvíli zapomenete nad vším přemýšlet a vypustíte slova, mám pocit. Jednoduše: vidím, jsem, dělám, říkám. Je to povídání se zavřenýma očima. Bohužel jsem jako správný egoistický býček opět analyzovala a ptala se, co mám vidět? Proč mám vůbec něco cítit? Trvalo to půl druhé hodiny a motala jsem se stále v kruhu. Paní Lenka mě vedla přes mé různé životní úseky až do samotného dětství. Nechtěla jsem se otevřít a komunikovat. Stále jsem se hlídala a v duchu analyzovala. Byla tam lenost mluvit o svých pocitech. Nakonec mi zvýšeným tónem v hlase řekla.

,,Víte co, Ester, skončíme to, nemá to cenu.“

Zabralo to. Lekla jsem se a okamžitě zareagovala.

,,Ne, počkejte, já chci, určitě to půjde!“

Tvrdohlavost tentokrát byla velmi užitečná. Něco takového jsem nemohla dopustit! Konečně se něco začalo dít. Chvilkami jsem si myslela, že si vymýšlím, jen abych ze sebe něco dostala. Později mě to unášelo samo. Ze začátku to byly jen útržky, ale postupně jsem se začala otvírat, uvolňovat a nádherně skládat první příběh, který po chvíli dával velký smysl. Silné pocity zkrotily mé ego a pak už jsem ani na okamžik nepochybovala o tom, že bych si to mohla vymýšlet, jelikož děj měl tak silný a intenzivní spád, že by si jej má fantazie ani vymyslet nemohla. 

Můj první regresní příběh se odehrával v sedmnáctém století v jakémsi německém zámeckém sídle. Ten rok jsem uvedla naprosto spontánně bez jakéhokoliv přemýšlení, jen jsem to ze sebe vyhrkla. Stává se, že mám-li klienta hodně otevřeného a sklouzne do minulých životů, skutečně někdy automaticky ze sebe vyhrkne rok a místo jeho karmického působení. Nebývá to vždy. A ne vždy se lidé dostanou do minulých životů. O tom ale později. Celý děj byl velice komplikovaný, bylo tam spácháno mnoho zla, byla jsem prodána určitému šlechtici za účelem sňatku k posílení společenské pozice. Vliv jeho matky na něj byl natolik silný, že vyústil ve velkou oboustrannou nenávist.

V mém příběhu byla spousta zla, znásilňování, potratů, domácího násilí. Můj konec byl velice smutný, téměř tragický. Ráda bych zachovala k tomuto příběhu a především k jejich aktérům určitou diskrétnost. Mám ty lidi velice ráda, došlo k silnému odpuštění a také k pochopení určitých vodítek, které jsme si přinesli z minula a mezi sebou řešili. Dávalo a dává to velký smysl. Nejen pro mě. I po osobní promluvě s nimi jsme dospěli k závěru, že je to možné, jelikož do sebe jednotlivé kousky událostí opravdu zapadaly. Vše je založeno na pochopení a především odpuštění. V dalších životech se to prolínalo různě. Mnohokrát jsem byla velkým škodičem i já. Z toho vyplývá – kdo je bez viny, hoď kamenem. Žila jsem v nevědomosti, jelikož svět byl takový. Na to se ale přece vymlouvat nemohu, že? Doby byly takové, plné bolesti a násilí. Zejména středověk byl doslova sémě, tam se násilí lidí ani tolik emočně nedotýkalo, byli na něj zvyklí. Spíš bych teď měla podotknout – byli jsme na to zvyklí. Časy byly opravdu tak temné, jak nám ukazují fi lmy. A někdy ještě víc. První regrese trvala několik hodin. Mísily se ve mně všelijaké emoce. Chvílemi jako by mi někdo vymyl mozek. Zároveň jsem cítila, že bylo na světlo vytaženo něco dlouho uloženého, zapomenutého, co na světlo vyjít mělo. Karmicky jsem se čistila a bolelo to. Paní Lenka mi vysvětlila, že by bylo dobré absolvovat v nejbližších dnech regresi další. Měla pravdu. Mnohé se muselo dočistit. Během dalších sezení jsem podprahově zachycovala spoustu momentů a vedena svou intuicí jsem si už sama vedla svůj příběh tak, jako bych sama byla terapeutem. Paní Lence Blahutové jsem nesmírně vděčná za její skvělý přístup a profesionální vedení. Na posledním sezení jsem jí sama otevřeně řekla, že tahle práce by byla pro mě jako stvořená. Se záhadným úsměvem na rtech odpověděla.

,,Já vím, Ester.“

Nebylo to pochopitelně hned. Nechci vám namlouvat, že jsem byla okamžitě jako rybička a opět jsem bezchybně fungovala. Kdepak, bylo těžké vše vstřebávat, hlídat své ego, pilovat pochopení sebe sama i druhých, lásku, odpuštění a trvalo to delší čas. Pochopitelně pak přišly další a další lekce. Už bylo snadnější tyto zkoušky přijímat, brát je s nadhledem a v první řadě tady už nebyl strach ze smrti. Nebyl tu žádný strach. Uvědomila jsem si sílu nesmrtelnosti, neustálou pouť naší energie – duše, říkejme tomu, jak chceme, už tu nebyly vnitřní úzkosti, co bude, když život skončí.

Prošla jsem si v regresích svou smrtí několikrát a zjištění, že je to velká úleva, mi v hlavě spouštělo otázky typu: Proč se tak moc bojíme umírat? Proč se smrti tak bojíme, když už jsme ji tolikrát absolvovali? Mezi jednotlivými životy je tak krásně, ta energie, barvy a ten klid! Nepopsatelné. Přesně vědí ti, kteří si v regresi prožitkem smrti také prošli. Přestanete se bát nejen své vlastní smrti, ale i ztráty nejbližších, protože víte, že se opět setkáte, budete spolu. Nikdy nás nikdo nemůže opustit navždy. Tady jsme jen těla, ale jsme víc než jen to, to mnozí nevědí, ještě nedozrál čas poznání a nesmíme jím to mít za zlé. Chceme druhé vlastnit, a proto ztráty prožíváme tak silně. Zamyslete se. Není tohle sobectví? Upnutí? Člověk, respektive duše, si to vybrala sama, stejně jako si volíme, komu se narodíme, v jakých podmínkách budeme žít, jakou budeme mít barvu pleti atd. Všechno má vesmír pěkně ošéfované a přesně ví, kam nás pustit na naše žádosti. Pak si stěžujeme. Jak jinak se máme duchovně vyvíjet než opakováním lekcí, zkoušek, které jsme v minulosti nezvládli? Karma nás bude stále a stále dokola posílat do podobných poměrů, dokud se nenaučíme lásce a pokoře. Po druhém sezení, které bylo velice silné a prožitkově intenzivní právě na základě hrůzných činů několika životů, páchaných nejen druhými, ale i mnou, jsem si to začala uvědomovat. Uvolněně jsem vyšla ven, dýchajíc čistý vzduch provoněný jarem, a najednou jsem si začala vážit toho krásného okamžiku, čistých ulic, těšila jsem se na dobré jídlo, čistou postýlku, vanu plnou teplé vody, na knihy, na hudbu, na své přátelé, rodinu a na další příjemné a krásné věci. Říkala jsem si: Bože, v jaké to krásné době žijeme, vždyť máme svobodu, prostor, nikdo nás netrestá za naše úvahy a projevy, máme čistou vodu, můžeme se umýt, najíst se; Bože, máme jídlo – tolik rozličného jídla! A také léky, lékaře a ve srovnání s minulostí silné sociální jistoty, to jen my si pořád stěžujeme. Potřebovala jsem si osahat a uvědomit hrůzu z dob plných špíny, násilí, bezpráví, mučení. Bylo to děsivé. Lidé umírali na banální nemoci, smrděli, byli zavšivení, zablešení, ženy byly neustále znásilňovány, strhané neustálými potraty a porody, při kterých často umíraly. Ve třiceti letech vypadaly jako stařeny, neměly žádná práva, žádné slovo, musely poslouchat, byly prodávány, zneužívány, znásilňovány mnohdy i příbuznými, rodinou. A muži? Ti si násilím brali, co chtěli, z lásky toho byli schopni jen někteří, obvykle chudobní lidé. Láska byl přepych – mnohdy trestuhodný. Na karmické pouti jsme si prošli všemi rasami, náboženskými směry, postaveními, chudobou, bohatstvím, zdravím i nemocí, prostě vším možným. Byli jsme jak ženami, tak i muži. Dnešní svět by měl být v evolučním myšlení dále, ale bohužel, historie se neustále opakuje, mnoho lidí se ještě neprobudilo, žijí stále dokola svou karmu a páchají stejné chyby, chovají se násilně, majetnicky a egoisticky. Proto buďme rádi za každého „probuzeného“.

 Jak napsal pan S. N. Lazarev:

„Myšlení lidstva je nedokonalé a dětinsky se orientuje na následek, aniž by vidělo příčinu. V područí výdobytků civilizace zůstáváme všichni dětmi, pro něž je pestře pomalovaná hračka mnohem zajímavější než nevyhnutelné a životně důležité věci. 

*

Ukázka z mé knihy Karmická sinusoida – Z deníku regresní terapeutky

web: http://www.antakarana.cz/ , http://www.chantallregrese.mysteria.cz/

*

Skvělá kniha o regresní terapii:

Michael Newton – Proměny duší – Příběhy vědomého osvícení duše na základě regresní hypnózy. Všechny příběhy začínají popisem konkrétního problému, dále pak následuje odhalení jeho kořenů a nakonec řešení. V závěru každé kapitoly se dozvíte, jakým způsobem přispěla zkušenost s hypnoterapií ke zkvalitnění života subjektu.

*

*

Články od autorky Ester Davidové ZDE

*

(Prečítané 1 328 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.