google27eaa3905ca3fee3.html

Vše začalo minulou neděli, kdy jsem na výletě zde v Belgii zašla do Školního muzea (něco mě tam táhlo) a fascinovaně sledovala video, kde 80 leté babičky/dědové vykládali o svých dětských hrách.

A viděla jsem tam Zlatou bránu, Přebírání provázků, Slepou bábu, skákání Panáka, školku se švihadlem a míčem, Drábky (vyhazování/chytání kamínků), na což jsem posledních 45 let vůbec nemyslela … Prostě vrátila jsem se do dětství a s tím byl spojen táta …

Hned následující ráno jsem nedokázala ohnout levé koleno, hrozně bolelo „uvnitř“ … Mohla jsem chodit, sedět, propínat ho, jenom ne ohnout. Psala jsem paní, ke které chodím v Praze na shiatsu – měla jsem se zaměřit na vztahy s muži, na situaci, kterou nechci přijmout, a na ženskou pokoru. No a večer při „duševním rozboru“ jsem si uvědomila, že se už několik let podvědomě bojím telefonu, v němž bude máma brečet a já se dozvím, že táta, kterému bude příští měsíc 85, už není … Dokonce jsem si přiznala vztek, který vůči němu mám, protože jsem pořád v napětí (za které si ale můžu sama, žejo) a ono pořád nic … Morbidní a hrozná představa, však také byla dobře „zasunutá“ …

Vše jsem prodýchala, v duchu tátovi za krásné dětství poděkovala a uvědomila si, že v jeho životě nemůžu ovlivnit vůbec, ale vůbec nic … To byla zřejmě ta nutná pokora z mé strany …

Druhý den jsem mu zavolala a pověděla mu o těch starých hrách. Zavzpomínali jsme a společně jsme přišli na další, které s námi v dětství hrával – např. na takové cvrnkání Blech jsem už dávno, dávno, dávno zapomněla! Dva večery jsme si přes Skype povídali o hrách, on se na setkání důchodců také poptával, takže měl o čem pár dnů přemýšlet … A připomněl mi pravidla těch her, já je zapsala a časem je použiju pro vnuky …

Dva večery jsem si poplakala a uvědomila si, že život je opravdu „předávání štafety“ a že to nijak neovlivním … A koleno přestalo bolet … Jsem opět ve formě, ale stále mi přijde neskutečné, jak to před týdnem strašně bolelo …

Daniela Tlapáková, www.terapieodpustenim.cz


father-daucvxvghter-header


Súvisiace články:


Tip redakcie Eugenika:

Valerij Sineľnikov – Život bez strachu – Transformácia negatívnych emócií

Obľúbený autor učí, ako si poradiť so strachom. V prvom rade – ako strach rozpoznať, uvedomiť si ho, pochopiť jeho príčiny aj úlohu, ktorú možno v našom živote zohráva. A ďalej – ako sa ho zbaviť, premeniť zaužívané negatívne pocity a predstavy na nové, ktoré nás už viac nebudú oslabovať, ale posilňovať.

Ukážka: Podvedomie využíva pocit strachu tak, že z neho robí obrannú funkciu. Veď pre každú ľudskú bytosť je veľmi dôležité cítiť sa v bezpečí. Pocit bezpečnosti a ochrany nám zaručuje pocit pokoja. Strach však uskutočňuje tieto pozitívne zámery zlým spôsobom. Prispieva k tomu, že prestávame dôverovať iným ľuďom a okolitému svetu vôbec a izolujeme sa od nich. A tak vzniká uzavretosť, čo v konečnom dôsledku vedie k osamelosti.
Okrem osamelosti má pocit strachu množstvo ďalších škodlivých vedľajších následkov. V skutočnosti strach priťahuje práve to, čoho sa bojíme.
To znamená, že zdroj strachu sa nachádza v samotnom človeku. Je veľmi dôležité pochopiť to. Najprv vyžarujeme do okolitého sveta agresiu, a potom zažívame strach alebo obavy — ako obrannú reakciu. Ale pred kým sa bránime? Ukazuje sa, že pred sebou samým.

Pôvodná cena: 5.90 EUR, Naša cena: 5.31 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.59 EUR


(Prečítané 818 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.