google27eaa3905ca3fee3.html

festa-della-donnaEileen Caddyová, zakladateľka známej duchovnej komunity Findhorn v Škótsku, dnes už patrí medzi klasikov modernej spirituality. Jej najznámejšie dielo Eugenika znovu vydala koncom minulého roka, v slovenčine aj v češtine.

Nadviazali sme kontakt aj s prekladateľkou úplne prvého českého vydania tejto krásnej, nadčasovej knihy. Tá mala to šťastie, že Eileen ešte osobne zažila a stretla sa s ňou dokonca niekoľkokrát. Tu je jej rozprávanie.

Moje setkání s Eileen Caddy

Soubor celoročních každodenních meditací přišel do naší země jako dárek na jaře v r. 1989. Do knížky mi vepsala sama její autorka Eileen Caddyová tato slova: „Miluši věnováno s láskou a mnohým požehnáním. Kéž se denně při čtení této malé knížky spojujeme, kéž nás sjednocuje! S láskou Eileen.“

Tento dárek mi Eileen osobně předala při mé první návštěvě v duchovně vzdělávací pracovní komunitě na severu Skotska, nazvané Findhornská nadace. Dárek byl určen nejen pro mou radost a můj duchovní růst, ale pro všechny ty duše v naší zemi, které svůj život řídí podobnými hodnotami jako Eileen a lidé v jejím prostředí. Jsou to hodnoty porozumění, vzájemnosti, vstřícnosti, tolerance, odpouštění, soucítění, proměňování se, především však lásky, lásky nepodmíněné, univerzální.

Poprvé jsem o životě ve Findhornské nadaci a jejích zakladatelích dozvěděla z eseje Paula Hawkena nazvané Zázraky Findhornu. Při čtení eseje jsem byla okouzlena atmosférou komunity, naplněnou nezištnou službou, obětování při budování místa pro posilnění mnoha hledajících a životem zraněných duší, pro vytvoření podmínek proměny člověka v celistvou, odpovědnou a svobodnou bytost schopnou skutečně lidského soužití a spolutvoření, bytost vracející se k souznění s přírodou, a především s univerzální láskou, Duchem. Svůj údiv i obdiv, že něco takového již někde existuje, jsem vyjádřila v dopise. Tušila jsem příbuznost jejich cesty s mou cestou a toužila jsem poznat vše na vlastní oči. Mělo to zřejmě být: nedlouho nato přišlo pozvání a nabídka stipendia pro pobyt.

eileen-caddy-2

Eileen Caddy

Tak jsem na jaře v r. 1989 přesně o Velikonocích strávila v této oáze klidu i tvořivého kvasu celé dva hutné týdny. Byla to příležitost ochutnat atmosféru rození nového typu svobodného a odpovědného člověka, který se učí dotvářet sebe i vztahy, v nichž žije, do vskutku lidského tvaru. Tehdy jsem se s Eileen setkala poprvé tváří v tvář a mohla naslouchat jejímu jasnému, klidnému hlasu, dívat se do jejích laskavých očí. Nejdříve to bylo na společné besedě, později jsem byla jako host v jejím tenkrát velmi skromném domově. Teprve v této intimní blízkosti jsem si znovu uvědomila, že mezi národy není hranic, že zeměpisné vzdálenosti, rozdílné systémy a kulturní vzorce nejsou žádnými překážkami pro lidské setkání a porozumění, pro všelidskou komunikaci, že jsme všichni v podstatě jednotní. Co nás dělí a odcizuje, jsou jenom naše předsudky a zaujatosti, které jsou důsledkem nedostatku příležitosti setkat se osobně, otevřít se navzájem srdcem a přímým prožitkem, hlouběji se poznat jako lidé. S Eileen jsme si byly okamžitě blízké jako rodné sestry, jako bychom se jen delší dobu fyzicky neviděly.

Eileen nepokládala sebe samu za někoho výjimečného, nedomnívala se, že jen ona byla nadána darem úzkého kontaktu s Bohen, kterému naslouchala ve svém nitru. Byla naopak přesvědčena a vedla k tomu všechny, s nimiž se ve svých vzdělávacích kurzech setkávala, že každá lidská bytost v této době by se měla obracet do svého nitra, aby naslouchala vnitřnímu rádci, otevírala se Kristu v srdci. To pokládala za úkol všech v tomto věku, za úkol pro mnohé nový.

Osobně jsem toužila poznat Eileen lépe, hlouběji, pobýt s ní delší dobu, abych mohla porovnávat to, co píše a sděluje, s tím, jaká skutečně je, jak opravdu žije. Toto přání se mi opět splnilo, když jsem v r. 1991 dostala nové pozvání k pobytu na tři týdny ve Findhornské komunitě. Dokonce jsem se mohla účastnit kurzu „Otevírání dveří do nitra“, který vedla Eileen s americkým psychologem D. E. Plattsem.

Pro ilustraci atmosféry kurzů, které Eileen vedla, nastíním alespoň jedno zážitkové cvičení. 24 osob z naší skupiny se rozdělilo na menší podskupiny. V každé z nich jsme po krátkém ztišení měli hovořit o tom, co pro každého z nás znamená slovo Bůh. Závěry z těchto úvah jsme pak napsali na čtvrtky papíru a vyvěsili po stěnách učebny. Vzájemně jsme si je všechny pročítali a meditovali o nich. Další den jsme své prožitky promítali do individuálních kreseb. I ty jsme pak rozvěsili po stěnách. Třetí den cvičení vrcholilo. Vytvořili jsme dvojice, jeden seděl na židli, druhý přihlížel a naslouchal rovněž v sedě prvnímu, který měl rozprávět nahlas se svým Bohem. Tenkrát jsem pocítila zvláštní blízkost právě s Eileen, protože pro ni i pro mě je prostředníkem našeho Boha Kristus. Obě jsme byly šťastny, že všichni ve skupině se dokázali otevřít ve svém nitru svému osobnímu Bohu, bez zábran různých církevních výkladů, aby našli to společné, co Bůh dává všem. Věděly jsme, že Kristus je zde pro všechny, i pro ty, kteří o něm zatím nevědí a neumějí se k němu obracet jako k duchu lásky, moudrosti a pravdy. Důležité bylo, že se mu otevřeli, že ho bytostně pocítili, i když ho vědomě nepojmenovali.

Co mě vždy při setkání s Eileen velmi dojímalo, byl její upřímný zájem o naši zemi, o lidi u nás. Později mi posílala posilující slova, když se blížil rozpad naší republiky, a já jsem jí za to byla nesmírně vděčná a snáze jsem přijala to, co se nedalo změnit.

Moje poslední setkání s Eileen se dělo na dálku na Vánoce v r. 1993 – při čtení jejích myšlenek v jednom interview.

Na otázku, jak se změnilo prožívání vnitřního vedení slabým, tichým hlasem během posledních 40 let, Eileen odpověděla, že se změnilo mnoho. Kdysi všechno, co slyšela, zapisovala, později tak činila jen zřídka, jednalo-li se o něco velmi důležitého. Když se jí později v jejím životě lidé ptali, zda stále slyší Boží hlas, odpovídala, že zcela určitě. Ale to že není tak důležité jako to, aby se mu všichni otevřeli ve vlastním nitru, neboť on je v každé lidské bytosti, jen je třeba ho přijmout a pochopit. Vždyť je mnoho různých způsobů, jak je možné ho uchopit a pochopit, třeba intuitivním myšlenkovým zábleskem, vnitřním vnuknutím apod. Sdělení, kterých se jí dostávalo, už později tak často veřejně nesdělovala. Mnozí je neradi poslouchali, což Eileen pokládala za jasný projev potřeby každého jedince umět naslouchat vlastnímu vnitřnímu vedení, umět se samostatně propracovat k citlivému naslouchání svému nitru, a tím k naladění na Boží hlas. „Není důležité naslouchat jen tomu, co je sdělováno přes můj vnitřní hlas, ale je důležité, aby se každý obrátil do svého nitra a naslouchal svému hlasu. Věřím, že když se každý z nás dotkne univerzální Mysli, pak se teprve uskuteční jednota a jednotnost všech.“ Toto naladění, tento soulad s Bohem vyžaduje mnoho usilovné a trpělivé práce na sobě samých, na vnitřním pročištění, potlačení ega, na sebeproměňování a duchovním prohloubení. K tomu je třeba především se modlit, rozprávět s Bohem i meditovat, naslouchat mu. Co však je pro duchovní růst nejdůležitější, je umění otevřít se změně, dokázat se proměňovat, stále se utvářet. Měnit se v tom smyslu, abychom se dobrali zkušenosti a poznání, že energie od Krista je ona mocná, milující a proměňující síla, která je v každém z nás. Nejdůležitější je tuto sílu přijmout a uvědomit si, že je zde všem k dispozici.

V r. 2000 jsem se sešla se svou  vzácnou duchovní průvodkyní  Eileen Caddyovou naposledy. V jejím novém dřevěném bungalovu jsme chvíli rozprávěly, chvíli meditovaly, avšak po půl hodině jsme se rozloučily. Findhornští si ji šetřili, delší návštěvy už nebyly dovoleny. Eileen mi s nadšením líčila, jak se u příležitosti jejich devadesátin u ní sešly všechny její děti z prvního i druhého manželství. Léta se za to modlila a byla nakonec vyslyšena. Dalším velkým zážitkem pro ni bylo vyznamenání, které ji udělila britská královna, údajně za duchovní bádání. Jméno Eileen Caddy je nyní na seznamu významných osobností britského impéria. Pro Findhornské to byla velká čest a pro nás, příznivce Eileen, upřímná radost.

To nejcennější, čím mě setkání s Eileen obohatilo, je povzbuzení ke stálé proměně, k sebeutváření a k nalezení vlastního vyššího Já jako trvalé spojnice s pramenem síly, moudrosti a lásky.

Miluše Kubíčková

tu je stránka Findhornu: www.findhorn.org/


Knihy vydavateľstva Eugenika: Otváranie dverí do vnútra, Otevírání dveří do nitra

Eileen Caddyová – Otváranie dverí do vnútra – Sprievodca plným životom

Eileen Caddyová bola zakladateľka slávnej duchovnej komunity Findhorn. Táto pozoruhodná žena sa v celom svojom živote naučila riadiť tichým vnútorným hlasom. Táto kniha zhŕňa podstatu toho, čím žila a čo sa snažila sprostredkovať druhým. Je to jednoduché učenie, v ktorom ako keby sa nám prihováral sám Stvoriteľ. Krátke texty jednoducho, no zároveň poeticky a meditatívne približujú duchovné hodnoty. Kniha je koncipovaná ako celoročný denník, ktorý ponúka inšpiráciu, praktické rady a podnety pre každodenný duchovný rast.

Úryvok: Povznes svoje srdce a vstúp do nového roku s vedomím, že ťa čaká skutočne prekrásny rok. Pozri, ako zo všetkého vždy vyjde to najlepšie. Mohol by som ti povedať, ako bude tento slávny rok prebiehať. Nič z toho sa však nestane, ak neprijmeš to, čo ti hovorím, so srdcom plným vďačnosti, a ak nebudeš očakávať skutočne len to najlepšie, ak neuveríš a nebudeš dôverovať môjmu slovu. Pomôžem ti v tom. Musíš neustále pevne veriť mojim skvelým sľubom. Nie je to však otázka rozumovej viery. Musíš veriť intuitívne, na základe vnútorného poznania, ktoré pochádza od Najvyššieho – odo Mňa. Predstavuj si Ma, ako ti pripravujem cestu a mením to, čo je zdanlivo nemožné, na možné. To, čo je skutočne, skutočne najlepšie, to, čo je dokonalé, je určené iba tým dušiam, ktoré Ma naozaj milujú a kladú Ma vo všetkom na prvé miesto.

Pôvodná cena: 8.90 EUR, Naša cena: 8.01 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.89 EUR


Viac na o knihe tu:

Kniha týždňa – Eileen Caddyová – Otváranie dverí do vnútra


(Prečítané 497 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.