google27eaa3905ca3fee3.html

Můj tatínek říkával „štěstí je jenom muška zlatá“. To mě zaujalo. Zvláště když jsem do té doby žádného opravdického šťastného člověka neviděla. …

„Asi je to vzácný druh,“ pokývala ta malá skoro blonďatá Janička bradičkou, čapla síťku na motýly a třicet let zasvětila průzkumu fenoménu zvaného štěstí, běhala po světě a tu potvoru honila. Hledala toho brouka ve sladkostech, v milostných dobrodružství, v knihách, na dně lahve i na gauči u psychiatra, v letu nebeských ptáků i v posvátnosti horských štítů… nic! Nic! Vůbec nic! Chvíli ano, a pak zas nic!“

Když v botanice chcete na louce pojmenovat kytku, kterou jste nikdy neviděli, musíte nejprve vyloučit, co to není… a až otočíte dostatek stránek v encyklopedii, hle! Nejprve určíte rod. A pak čeleď. A to už je úspěch! Jen opravdoví mistři odhalí v detailech jedinečnost konkrétní rostliny. Vaše štěstí je velmi unikátní rostlinka, nepodobná žádné jiné… a detaily jsou velmi rozhodující. Ale něco mají přeci jen všechny společného…

Mě to mé štěstí zkondenzovalo do Papírového štěstí, ale to je už jiná story…

1. Štěstí je vidět příležitosti namísto problémů

Štěstí není mít život bez výzev a dramat, štěstí je akceptovat jejich občasný výskyt jako pohon na své cestě. Nakonec… kdo neriskuje nic, riskuje ze všeho nejvíc…

Proto je šťastný ten, kdo umí za občasnými oblaky vidět prosvítající slunce.

2. Štěstí je stav bytí, přítomnost

Moje odvěké dilema vždy bylo, zda potřebuju „něco“, abych byla šťastná, či mohu být šťastná hned teď tady. Obojí je pravda. Když chcete rozsvítit v místnosti, musíte nejdříve dojít k vypínači, abyste jej mohli zmáčknout. Těch spoustu „něco“ jsou kroky k vypínači a rozhodnutí být šťastný bez příčin je zmáčknutí tlačítka.

Pak víte, že vaše štěstí nespočívá v tom, CO děláte, ale JAK věci děláte. Ať už kráčíte za svým snem, nebo myjete hromadu nádobí…

Občas jsme v tahu událostí a myslíme si, že když budeme konat to, díky čemu jsou šťastní ostatní (nebo co nám někdo radí v knihách), budeme taky šťastní. Ale je očividné, že takto to nefunguje, štěstí nelze polapit a zakonzervovat do nápodoby či rutiny.

Tajemství spočívá v následování impulzů obyčejného pocitu radosti. Možná blaha. Není třeba žádného extatického šílenství. Ale když vnitřní radost usíná, zvoní nám budík ke změně – změně místa, činností, vztahů… – a hlavně přístupu. A tady se vrátím na začátek odstavce – tah událostí je někdy jediný prostředek, jak nás vykopat z pelechu.

Co to znamená? Že v každém okamžiku, v každé krizi je všechno v naprostém pořádku :))

Abychom se s touto přítomností sladili, často si musíme nejprve prožít poznání, že konáním a hledáním se bytí nedosáhne, ale konání není v rozporu s bytím. Naopak v životě člověka je jedno vždy důležitou součástí druhého. Jako symbol jin jang.

Například v meditaci – její praktikování nemá za cíl oddělit člověka od života, chce jej naučit udržet si meditativní stav tak, že jej prostoupí celičkého, ať už rýpe zahradu nebo pozoruje ptáky.

3. Štěstí je umět nalézt vždy nové podněty k životu

Štěstí je nikdy to se světem nevzdávat, umět zůstat v míru sám se sebou a se světem, i když přijdeme o něco, co je pro nás důležité. 

Štěstí je, když důvěra je větší než strach. A odkud pramení tahle důvěra? Je to důvěra v sebe. Že ať se v životě přihodí cokoliv, vím, že se o sebe postarám, že překonám zármutek a že nakonec najdu sílu se znovu postavit na nohy a být zkrátka znovu ok. A pro někoho to může být i důvěra v nějakou nadosobní sílu, která nad námi bdí, a když jí nasloucháme, směřuje nás ku prospěchu nás i celku.

4. Štěstí je umět číst ve svých vášních

Někteří vášeň viní za všechny útrapy tohoto světa. A ano. Dalo by se říct, že touha je zdrojem našeho utrpení. Když se nad tím ale zamyslíme, pocit štěstí uniká jak těm, kdo slepě následují své chtění, tak těm, kteří jsou ke svým přáním lhostejní. Jak to tedy je? 

Štěstí je umění být v pohybu, a přesto neutíkat. Přijmout, že život a lidská bytost jsou plny paradoxů. Že své sny zároveň chceme naplnit, a taky že nechceme, protože uvnitř jsme si vědomi celé té pomíjivosti a víme, že na tom vlastně ani nesejde. A co to pro nás znamená? Hrát si, být si vědom, že si hraju, a stále si hru užívat naplno se všemi pády i vzestupy… a klidně se tím občas nechat pohltit.

Historie je plná důkazů, že když touhu potlačíme, má tendenci se ventilovat někde jinde. Destruktivním až patologickým způsobem. Já věřím, že správně uchopená touha je pramenem našeho lidství.

Věřím, že když si člověk dovolí dělat věci, které vyvolávají lehký úsměv na jeho rtech, pak je zodpovědný sám k sobě a pomalu se oprostí od pocitu, že mu někdo něco dluží – tím se stává zodpovědným i k druhým, světu, přírodě. A v tom okamžiku se misky vah vyrovnávají, člověk přestává být hamižný, bojácný a stává se více přejícným a laskavým. Přestává se zaměřovat na nedostatek a obávat se o „to málo, co má“ a začíná být vděčný za „to všechno, čeho se mu dostalo“, a proto nemá problém se dělit.

Touha přestává být spalující a jen příjemně hřeje. Člověk se přestává tolik hnát vpřed a konečně si dopřeje více času vnímat krásu kolem. A oceňovat ji. Já žiju už rok v Dánsku a Dánové tenhle princip extrahovali a žijou ho docela dobře v praxi…

5. Štěstí je nezpochybňovat své volby

Nelitovat…

A být věrný sám sobě… ale co ten malinký červík pochyb… Můžu? Opravdu můžu jen tak dělat, co mě činí šťastným? Nebude to mít následky? Nevymkne se mi to z rukou? … ó, lidská historie, ty jsi se na nás parádně podepsala! Nebudu lhát – když člověk chce bruslit, musí počítat i s tím, že si třeba nabije zadek nebo někoho nechtěně sejme.

Když jeden prožívá své štěstí (nebo to alespoň tak vypadá), může to druhým zviditelnit jejich bolest. Bolest z toho, že sami ignorují hlas svého srdce. A tahle bolest u nich může vyvolat nějaké nezvyklé reakce… třeba závist. Ale nikdy nezapomínejme, že ty reakce jsou zrcadlem našich vlastních pochyb!

Když tyhle hry ega prokoukneme, zjistíme, že opravdový pocit vnitřní radosti je nevinný… a tedy nezpůsobí odpor, protože štěstí vytváří atmosféru harmonie… pro nás, pro druhé. Je to jako peřinka, v níž každý si každý může na chvilku odpočinout od společnosti plné dravých jedinců, kde každý bojuje o ten svůj kousek… pozornosti, moci, kontroly, zdrojů… (a zase ti Dánové…)

6. Štěstí je plný pohár, který přetéká

Naše štěstí většinou nezůstává jen u nás. Naše štěstí bývá i pro všechny ostatní. Radost je nakažlivá. Vytváří dobrou atmosféru. A to nejdůležitější – když si dovolíme být šťastní, naše srdce se naplní přáním, aby byli šťastní i všichni ostatní. Dobráci i zlosynové.

V nezralém vztahu ke světu vyjadřujeme svou náklonností souhlas a svým odporem nesouhlas. Jinak to neumíme. Když se nám něco nelíbí, napučíme se, uzavřeme se. Ale když se „ano“ a „ne“ učíme vyjadřovat lépe a ztělesňovat své hodnoty svým životem, už tím nebývá dotčena naše láska ve smyslu „přeji ti vše dobré, člověče, vidím v tvém nitru nevinnou duši“.

Štěstí je vidět barvy tam, kde se druzí zaměřují jen na šeď. Vidět hojnost v kulisách nedostatku. Avšak být v tom střízlivý. Vidět realitu takovou, jaká je.

A budeme-li mít štěstí (hihi), snad pak i pochopíme, že naše představa o štěstí není ta jediná správná… 

7. Štěstí je úsměv od hlavy až k patě

Ve světě pravidel a našich vnitřních soudů to není jednoduché… smát se, jen tak. Pro úsměv musí být nejprve prostor. Opravdový úsměv totiž prostoupí celou naší bytost, a jestliže někde na něčem lpíme, na nějaké představě, jak by věci měly být, náš blažený vnitřní úsměv narazí na tenhle kámen. A náš obličej se zkřiví. Hale, to je ale zlý pán, hale, to je ošklivá hudba, hale, to je z mého hlediska absolutní pitomost…

Nu, tak připusťme, že je to sice pro nás takto, ale že naše hledisko není jediné – a třeba ani nejsprávnější na světě 🙂 Uleví se nám.

Překvapením pro někoho může být, že není cílem všechny ty kameny (představy) odstranit, a tak uměle regulovat své vnitřní toky energií. Cílem je nechat život, aby některé obrousil, jiné přesunul a vytvořil přirozené říční koryto plné života a rozmanitosti…

Čím více jsme smířeni sami se sebou, tím méně konfliktů přitahujeme nebo vytváříme… to ale neznamená, že žádné nebudou. Bez bouřek není léta…

8. Štěstí je ochota ke změně

Nic není tak útrpné jako setrvávat na místě, kde už není prostor pro růst. Indiánské pořekadlo praví: „Zjistíš-li, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.“

V životě plném „musím“ a „měla bych“ (v horším případě „mělo by se“) se nedá dýchat, natož usmívat. Postupně propouštět ze svého života věci, které nás umrtvují, není cesta s okamžitými a snadnými výsledky. Trvá to roky… zbořit staré, nahradit novým… ale jednoho dne se ohlédnete zpět, vidíte onu přestavbu svého života z „měla bych“ na „můžu a chci“… někdy pomalou, trýznivě táhnoucí se… jindy rychlou bolestivou jako demolice, plnou hluku a prachu a klidně i několika zlomenin… a v tu chvíli je vám jasné, že klidně byste se cítili zlomení ještě hodně krát… pokud to znamená, že by vás to dostalo tam, kde jste nyní, pokud díky tomu budete tím, kým jste dnes.

…jestli to není šťastné, ještě to není konec…

Žijme tak, abychom na konci mohli říct: „Stálo to za to.“ Žijme tak, aby v našem životě bylo vždycky alespoň o kapičku více krásy nežli smutku Pak si můžeme být jistí, že zlo v našem světě nikdy nezíská vládu.

9. Štěstí je vidět své omyly jako součást své harmonie

Neexistuje nedostatek, jen počáteční obtíže… A nakonec malé touhy vedou k těm vyšším. Z hlubokých údolí až po vrcholky hor.

Potřebujeme zkušenost s krátkodobými potěšeními. Protože si díky nim uvědomíme, že jejich naplnění nás uspokojí pouze dočasně… a to nás nutí hledat dál, hledat něco trvalejšího, stabilnějšího… jsme schopni užít si krátkodobých požitků, ale když je to potřeba, ochotně se vzdáme pomíjivých emocí ve prospěch hlubšího pocitu…  nejdříve jsme lapeni v požitkářství, pak hledáme útěchu v prostotě, v přírodě, v úsměvu, v letmých dotecích ticha – v prožitku (prožitkářství?:) …

Až dojdeme do bodu, v němž si uvědomíme, že jedno není více než druhé a obojí nás svým způsobem drží v zajetí našich tužeb a rozdělování na „tady jsem šťastný“ a „tady už ne“, dojde nám, že tou nejvyšší touhou lidského srdce je vytvářet harmonii. V sobě. Ve světě. Sladit se s jakýmsi vyšším řádem věcí a pocítit ten pocit „tady jsem správně, teď jsem přesně tam, kde mám být“ – i kdyby to zrovna mělo být uprostřed konfliktu…

A každý k tomu pohyblivému cíli jde po vlastní cestě, aby odhalil tajemství, že štěstí je… všechno.

Štěstí je umět nechat se inspirovat vším, čím ke mně svět promlouvá… důvěřovat, že v životě není nic bezúčelného. Protože jsme to my, kteří dávají věcem smysl!

A smysl života se nehledá, ten si musíme vytvořit…

Štěstí je umět ocenit rozmanitost života. Štěstí je smích. Štěstí je pláč. Štěstí je bolest. Štěstí je poznání. Štěstí je život…

10. Štěstí je nemít odpovědi na všechny otázky

Můžete namítnout: „Když se lidé neptají a nehledají, zůstávají lapeni ve svých touhách a konzumním způsobu života a nikam se nevyvíjí.“ Pak bych řekla, že cesta některých může být opravdu zdlouhavá, ale když se přistihnu, že soudím cestu druhých, sama sebe se ptám: „A víš to jistě? Jsi si tak jistá sama sebou a svou schopností vidět pod povrch všech věcí?“

Vždyť i člověk, který běží na běžeckém pásu, se zdánlivě nikam nehýbe, ale jeho svalstvo je v pohybu, sílí a zpevňuje! Možná prostě potřebuje nejdříve nabrat sebedůvěru, než vyběhne do parku nebo do lesa…

Ba, co víc… mnohdy ti, kteří se cítí výjimeční a lepší než druzí, se toho mají tolik co učit od obyčejných lidí…

To strach nás mnohdy nutí hledat odpovědi. Když jsem se přestala hnát za věděním a vědomím, myslela jsem si dlouho, že je se mnou něco v nepořádku, že jsem to možná vzdala a ustrnula na mrtvém bodě… moje ego v panice volalo…“kdo chvíli stál, stojí opodál“… a pak mi to konečně došlo. Tohle je ta odpověď, kterou jsem hledala. Tohle velké a osvobozující: „Nevím. A možná nikdy vědět nebudu.“

Tohle „nevím“ otevírá dveře, o kterých jsem ani nevěděla, že mohou existovat…

11. Štěstí je umět si volit perspektivu

Štěstí je cítit vděčnost za svou cestu, která je svým způsobem privilegium, kterého se nám dostalo, protože… ne každý má tolik štěstí poznat sám sebe.

12. Štěstí je nenásilné

Na rozdíl od pohádek se poklady v lidském životě skrývají většinou tam, kde je nehledáme, prostě o ně jednoho dne omylem zakopneme, zatímco koukáme po blbostech :))

A nakonec… štěstí je… jenom muška zlatá, co si občas k tobě přisedne, když jsi v klidu… díky, tati.


Zajímají tě další tipy? Mrkni na 14 tipů, jak překonat jakoukoli krizi.

butterflies-150-01


Súvisiace články:


(Prečítané 457 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.