POSVÁTNÁ GEOMETRIE

Posvátná geometrie stanovuje přesná pravidla, jež uplatňovaly všechny civilizace na Zemi při stavbě pyramid, katedrál, chrámů, paláců a zahrad. Všechny skvosty světové kultury vytvořili výteční architekti, stavitelé a umělci.

Jedině tak mohla vzniknout jedinečná díla, z kterých vyzařuje soulad s přírodou a vesmírem. Působí na nás, aniž bychom dokázali rozumově vysvětlit proč. Říkáme, že tato místa, stavby či díla mají Genius Loci (duch místa), v kontextu dnešní doby chápán ve smyslu specifické atmosféry dané oblasti, prostředí, uměleckého díla či stavby. Takováto díla jsou nadčasová. Principy posvátné geometrie jsou cíleně postaveny na přesných matematických propočtech, které vychází z univerzálních principů, jež platí v přírodě a ve vesmíru. Do jaké míry nám bude vůbec kdy odhalena symbolika a skutečný smysl a význam těchto staveb? Každopádně principy posvátné geometrie, ze kterých bylo při stavbě chrámů a dalších staveb vycházeno, mohou být pro nás klíčem k hlubšímu poznání.

Vedle posvátné geometrie se často uplatňuje ve stavitelství a v umění pravidlo Zlatého řezu. Zlatý řez se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618. Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Zlatý řez je v umění a fotografii pokládán za ideální proporci mezi různými délkami, působí esteticky příznivým dojmem a vytváří harmonický dojem. Tento poměr Zlatého řezu lze také pozorovat v přírodě, podle kterého je zde všechno vytvořeno. Rostou podle něj květiny a stromy, ulita šneka je utvářena rovněž podle Zlatého řezu. I slunečnice nebo ananas roste ve spirálách , které odpovídají Fibonacciho číslům. Zlatý řez se vyskytuje v přírodě ve formě Fibonacciho posloupnosti. Listy rostlin, pokud vyrůstají jednotlivě, jsou na větvičkách rozloženy tak, že každý list vyrůstá nad předchozím listem více či méně posunut o určitý úhel. V dolní části stonku jsou listy starší a větší, u vrcholu mladší a menší. Všechny listy jsou stejnoměrně osvětlovány Sluncem, menší nestíní větším, které mají delší řapíky.

Dalším projevem Zlatého řezu je uspořádání semen slunečnice nebo smrkové šišky, ve kterých jsou šupiny rozmístěny jako spirála, nebo točité schody. Projevem Zlatého řezu v přírodě je logaritmická spirála, která nemění tvar a roste stejně do délky i do šířky. Jejím projevem je růst neživých částí živého tvora. Můžou to být vlasy, parohy nebo schránky měkkýšů. Čím více se její zakřivení liší od zakřivení kružnice, tím méně připomíná spirálu. Na lidském těle si můžete Zlatý řez ověřit tím, že vydělíte svojí výšku (od temene hlavy) výškou od pupíku k zemi, fyzicky nepostižený člověk dostane číslo 1,618… ,mohou samozřejmě být i malé odchylky – záleží na přesnosti měření. Fibonacciho posloupnost je v matematice označována nekonečná posloupnost přirozených čísel, začínajících 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21…, kde každé číslo je součtem dvou předchozích. Limita poměru dvou následujících čísel Fibonacciho posloupnosti je rovna Zlatému řezu. Fibonacciho posloupnost je „manifestována“ přírodou a to jak v říši živočišné tak rostlinné.

—

Platónská tělesa

—

Platónské těleso je pravidelný mnohostěn (polyedr) v prostoru, tj. z každého vrcholu vychází stejný počet hran a všechny stěny tvoří shodné pravidelné mnohoúhelníky. Mezi Platónská tělesa patří čtyřstěn (tetraedr) – trojrozměrné těleso v prostoru, jehož stěny tvoří čtyři stejné rovnostranné trojúhelníky, šestistěn (hexaedr, kostka, krychle) – trojrozměrné těleso, jehož stěny tvoří šest stejných čtverců, osmistěn (oktaedr) je trojrozměrné těleso v prostoru, jehož stěny tvoří osm stejných rovnostranných trojúhelníků, dvanáctistěn (dodekaedr) – trojrozměrné těleso v prostoru, jehož stěny tvoří dvanáct stejných pravidelných pětiúhelníků, a dvacetistěn (ikosaedr) – trojrozměrné těleso v prostoru, jehož stěny tvoří dvacet stejných rovnostranných trojúhelníků. Platónská tělesa se nazývají podle řeckého filozofa Platóna (427 – 347 př. n. l.), který krychli, osmistěn, čtyřstěn a dvacetistěn považoval za představitele čtyř základních živlů: země, vzduch, oheň a voda. Dvanáctistěn byl představitelem všeho, co existuje.

Posvátná geometrie je vlastně základním jazykem vesmíru, podle které je stvořena veškerá námi pozorovatelná realita. Při studiu posvátné geometrie se začne propojovat vaše pravá (ta, která bez analýzy, intuitivně, registruje a vnímá realitu tady a teď takovou, jaká je) a levá mozková hemisféra (analyzuje v čase i prostoru, rozlišuje včera dnes a zítra, a taky dobře, špatně). A propojením obou hemisfér začínáme vstupovat do Vědomí Jednoty.

—