google27eaa3905ca3fee3.html

Existuje slavný myšlenkový pokus nazvaný Schrödingerova kočka. Do schránky, která je zcela izolována od okolního světa, je umístěna kočka a puška, která míří na kočku. Její spoušť je svázaná s radioaktivním jádrem. Puška vystřelí, když se jádro rozpadne.

Pravděpodobnost, že se to stane za dobu poločasu rozpadu jádra, je padesát procent. Když se po této době schránka otevře, najdeme kočku bud živou, nebo mrtvou. Před otevřením schránky je však kvantový stav kočky směsí stavu mrtvé kočky se stavem, v němž je kočka živá. Tato situace se zdá být absurdní. Kočka přece nemůže být napůl zastřelená a napůl nezastřelená.

Zdánlivá absurdita tohoto experimentu vyplývá z naší zkušenosti s běžnou realitou, v níž každý objekt má určitou jednoznačnou historii. Základní myšlenkou kvantové mechaniky však je, že realitu je třeba nazírat zcela jinak. Objekt nemá jednu určitou historii, ale všechny možné historie do chvíle, než je provedeno pozorování.

Ve většině všech možných případů se pravděpodobnost určité partikulární historie vyruší s pravděpodobností odpovídající nějaké jiné málo odlišné historii. V některých případech se však pravděpodobnosti sousedních historií navzájem zesilují. Je to právě jedna z takovýchto zesílených historií, kterou vnímáme jako historii objektu.

V případě Schrödingerovy kočky máme dvě zesílené historie. V jedné je kočka zastřelená – mrtvá – v druhé zůstává živá. Podle kvantové teorie mohou obě možnosti existovat paralelně.

V této abstrakci se hmotná skutečnost ve tvaru kočky rozpadá na dvě hmotné skutečnosti – dvě kočky, které existují vedle sebe. Energie jedné kočky se „rozlila“ do dvou možných obrazů kočky. A to vše jen proto, že jsme se na kočku nedívali.

Pokud bychom ji neustále pozorovali, tak by se z ní nikdy nestaly dvě a nebyla by ani zastřelena. Jaký je tedy rozdíl mezi tím, zda se na kočku díváme, nebo ne?

Podle kvantové fyziky je výběr konkrétní historie objektu dán okamžikem, kdy je uskutečněno pozorování. Pozorováním dojde ke zhroucení vlnově funkce, která obsahovala všechny možné historie, čímž se realizuje pouze jedna jediná možná historie, jež odpovídá pozorované skutečnosti. Tento výběr historie se projeví současně v celém časoprostoru.

Dá se ukázat (tzv. watch dog experiment), že lze nepřerušovaným pozorováním zabránit přechodu atomu z jednoho kvantového stavu do druhého. To fakticky znamená, že neustálým pozorováním stavu kočky bychom mohli zabránit rozpadu atomu a následnému smrtícímu výstřelu. Kdybychom ale jen na zlomek sekundy mrkli, a tím přerušili pozorování, pak by se atom mohl rozpadnout a kočka by byla zastřelena. To bychom ovšem zjistili až po otevření očí. Mezitím by existovaly obě rnožné historie stavu kočky. Byla by současně mrtvá i živá.

Pozorováním dochází k rozvinutí pozorované části objcktu. Pokud trvá pozorování, nemůže se sledovaná část objektu svinout, a proto ani se rozvinout v jiném kvantovém stavu. Pozorovaný objekt nemůže přejít během pozorování z jednoho kvantového stavu do druhého. Nemůže dojít k excitaci atomu ani k jeho rozpadu.

Myšlenkový experiment Schrödingerova kočka předpokládá, že pozorování je dokonáno, teprve když je zaznamenáno vědomým pozorovatelem. Samotná přítomnost kvanta záření se nepovažuje za dostačující k výběru určité historie. Dopadne-li toto kvantum na stínítko pozorovacího přístroje, pak by i tento přístroj nesl v sobě zaznamenané obě historie, dokud by se na něj nějaký člověk nepodíval.

Nechceme -li toto nepříliš smysluplné tvrzení přijmout, musíme vzít na vědomí, že nejen člověk, ale i veškeré hmotné objekty jsou schopny provádět pozorování. Vzhledem k tomu, že vesmír je vnitřně spjatý a nerozdělitelný, můžeme také říct, že vesmír jako celek je schopen provádět pozorování.

Pozorování se může uskutečnit formou přenosu kvanta záření nesoucího informaci mezi objektem a subjektem pozorování. Pozorováním dochází k rozvinutí pozorované části jednoho objektu vůči druhému objektu (subjektu). Energie předaná objektem subjektu rozvine „uvnitř“ subjektu více nebo méně dokonalý obraz objektu. Do okamžiku, než k tomu došlo, se možné stavy objektu a jeho možné historie mohly volně prolínat a měnit vratnými procesy.

Okamžikem pozorování se zaznamenaný stav či historie stávají nevratnými. 

Podmínky evoluce vědomí ve vesmíru

Jaké vlastnosti by musel mít vesmír, abychom mohli uvažovat, že v něm probíhají nějaké duševní procesy? Základní podmínkou zcela jistě je, aby vesmír fungoval jako vnitřně spjatý celek, aby se informace mohly šířit z jednoho jeho konce na druhý dostatečné rychle – tak rychle, aby byl vesmír schopen uskutečnit duševní pochody v reálném čase.

Musel by být také mít svou vlastní pamět. Rovněž by musel být schopen odrážet realitu, vytvářet představy a mít svou fyzickou i psychickou formu. Musel by být schopen vnímat – provádět pozorování.

Základ jeho psychiky může být nevědomý, ale z tohoto nevědomí by se mělo rodit vědomí a inteligence jako vlastnost spjatá s celým vesmírem. Vesmír by musel mít také schopnost se samoorganizovat a tvořit – vědomě ovlivňovat a vytvářet realitu.

Je to vůbec možné?

To ovšem není vše. Již na počátku svého vzniku by musel být vesmír dostatečně vědomý a inteligentní, aby „nastavil“ konstanty a vytvořil podmínky pro vznik vysoce uspořádané živé hmoty. Musel by být schopen překonat svou vlastní zkázu a „přerodit“ se sám v sebe. Navíc pokud vědomí a inteligence jsou svázány i s „neživým světem“ univerza, je pravděpodobné, že toto Vědomí a Inteligence byly prvotní a od nich se odvíjí vznik psýché živých organismů.

To znamená, že by měly existovat vzájemné vazby a souvislosti mezi psychikou individua a Univerza. Pro mnoho věřících může být těžko přijatelné spojovat představu vyšší Inteligence – Boha – s chladnou či naopak horkou „mrtvou“ hmotou vesmíru. To, co ve vesmíru vidíme, skutečně nemá moc vědomí ani inteligence. Není to ani hodinový stroj, jehož úkolem by bylo vytváření kosmického vědomí a myšlení. Kdybychom hvězdy a planety vzájemně přeházeli, asi by to příliš kosmickou psýché neovlivnilo.

Přesto každá částice této hmoty má schopnost pozorovat a vesmír jako celek má schopnost si pamatovat. Každé rozvinutí malého či velkého objektu je spojeno s jeho pozorováním a rozvinutím v poli (psýché) jiného objektu (subjektu).

Je-li hmota , jen“ zakřivením prázdného prostoru, nemůže existovat ani nehmotná duše, ani nehmotný Bůh, protože by neměli ani tvar, ani konečnou velikost a nebyla by s nimi svázána žádná tvůrčí informace. Může ale existovat rozvinutá a svinutá realita. Na pomezí těchto dvou skutečností se může objevit a existovat celistvá entita ovlivňující a obývající oba tyto světy.

Je dokonce možné, že tato forma existovala ještě před tím, než vznikla hmotná realita v podobě, jak ji známe. Možná právě ona oddálila oba póly svinutí a rozvinutí tak, že se objevila hmotná realita tak, jak ji známe, a místo skutečnosti složené z mnoha možných historií pozorujeme zdánlivě jednoznačně v čase určenou realitu.

Každý hmotný objekt má schopnost pozorovat, a tedy rozvinout obraz okolní reality v poli, jehož je produktem. Má tedy jakési elementární vědomí, které ovšem není rozvinuto tak, aby vytvářelo nějakou vyšší duševní činnost.

Ve složitějších soustavách hmotných částic a objektů může docházet k vytváření uspořádanějších celků, jejichž existence je závislá na podmínkách v okolí soustavy. Soustava pak může mít tendenci preferovat určité stavy a podmínky nutné pro vlastní existenci a snažit se je udržet.

Kdekoliv ve vesmíru by se objevila tendence neživé hmoty vytvářet složitější uspořádané soustavy at už do podoby jednoduchých živých organismů či mnohem primitivnějších forem uspořádaných soustav, tato vlastnost by se promítnula do vlastnosti celku. Vesmír je schopen tuto hmotnou informační formu (in-formu) uchovat a ta se může snadněji vytvořit znovu na jakémkoliv jiném vhodném místě ve vesmíru.

To znamená, že vznikl-li někdy život na nějakém místě ve vesmíru, bude existovat svinutý obraz všech jeho forem navždy v paměti univerza a kdykoliv a kdekoliv může dojít k novému vzniku života z jeho předchozích in-forem.

Existu je-li inteligentní mysl na úrovni existence zvířat a lidí, existují všechny in-formy spjaté s myšlením a vyšší duševní činností rovněž na úrovni celého vesmíru a mohou vést ke vzniku inteligentních forem života kdekoliv jinde ve vesmíru.

Zanikne-li jednou vesmír a s ním veškerá rozvinutá hmotná realita, in-formy nesoucí obraz uspořádaných opakujících se forem minulého vesmíru mohou tuto zkázu přežít snadněji než chaotické vzájemně se rušící obrazy neuspořádaných forem a znovu se rozvinout v novém rodícím se vesmíru.

Obraz minulého vesmíru se může stát předobrazem nového rodícího se vesmíru a vtisknout mu podobu vhodnou pro vznik a rozvoj inteligentních forem života na všech úrovních jeho možné existence. Rozvinutá realita se může v průběhu času měnit, vznikat a zanikat, ale kvantové in-formy nesoucí informaci o vysoce uspořádaných formách živé i neživé hmoty, in-formy duševních funkcí, struktur a archetypů mohou přežít i kolaps vesmíru do černé díry a existovat prakticky věčně, přestože i ony mohou procházet různými etapami vývoje v závislosti na stavu a vývoji vesmíru jako celku.

ukázka je z knihy: Rostislav Szeruda – Kvantová duše


+ trocha vtipu:

Jede Einstein se Schrödingerem autem a přejedou kočku. Einstein zastaví, že se jde podívat, co s ní je. Schrödinger ho zastaví a říká: „Neblázni, chceš ji zabít?“

Základy české gramatiky: „Schrödingerova kočka je živá nebo mrtvá.“ – Před otevřením krabice se věta píše bez čárky před „nebo“, po otevření pak s čárkou.

Přijde Schrödingerova kočka do baru… a nepřijde.


Schrödingerova mačka žije a je poriadne naštvaná…

Schrödinger ty hajzel!

Schrödinger bol zatknutý z dôvodu týrania zvierat. Jeho osud je nejasný.


Odporúčame túto jedinečné knihu:

Bruce L. Lipton – Biológia presvedčenia – Táto kniha je prelomovým dielom v oblasti tzv. novej biológie. Predstavuje nádejnú syntézu najmodernejšieho a najlepšieho výskumu v oblasti bunkovej biológie a kvantovej fyziky. Je skutočným prelomom v tradičnom myslení, pretože ukazuje, že môžeme zmeniť naše telo, ak preprogramujeme svoje myslenie. Autor pútavo opisuje mechanizmy, akými bunky prijímajú a spracúvajú informácie. Ukazuje sa, že našu biológiu neriadia gény a DNA. Naopak, DNA je riadená signálmi mimo bunky, vrátane energetických odkazov, ktoré vychádzajú z našich pozitívnych aj negatívnych myšlienok.

Pôvodná cena: 8.90 EUR, Naša cena: 8.01 EUR

Zľava: 10.00 %


Súvisiace články:


 

(Prečítané 2 992 krát, 1 dnes)
 

One Response to Kvantová duše a Schrödingerova kočka

  1. Tajemný Pan M píše:

    Zajímavé čtení … Třeba dočíst až do konce 😀