Nejedno náboženství popisuje speciální postupy, jak může člověk „vyjít“ ze svého vlastního fyzického těla. Tyto techniky často využívají i šamani a kouzelníci, kteří je však drží v přísné tajnosti. Teprve nedávno vědecké pokusy prokázaly, že takovýto dvojník neboli fantom (někdy bývá nazýván také astrálním dvojníkem) nepředstavuje pouhou psychickou skutečnost, nýbrž také fyzickou realitu.

Profesor A. V. Černětskij experimentálně prokázal, že dvojník vytvořený lidským jedincem nese řadu vlastností živých objektů (kupříkladu hmotnost a hustotu) a že kolem něho rovněž existuje biopole, jež lze zaznamenat speciální aparaturou. Četné výzkumy mimotělesného putování, které proběhly v newyorské laboratoři Americké společnosti pro psychický výzkum (ASPR), popsal v knize Kořeny vědomí (The Roots of Consciousness) Jeffrey Mishlove. Badatelé se snažili zjistit, do jaké míry se astrální dvojník během mimotělesného putování řídí vědomím a jak se přitom mění funkce fyzického těla. Údaje naměřené během „cestování“ astrálního dvojníka zpravidla poukazovaly na změny dýchání, zrychlení pulzu, snížení elektrického potenciálu kůže, zrychlení tepu či neznatelné odchylky mozkových biorytmů. Naprosto šokující je však skutečnost, že astrální dvojník při odchodu z fyzického těla plní zadané úkoly, navštěvuje například určená místa, získává potřebné informace, analyzuje je, a dokonce dokáže ovlivnit i přístroje, přičemž po návratu do fyzického těla pak přesně a do detailů vypravuje o absolvovaných činnostech. Podrobné a početné výzkumy prokázaly, že astrálnímu výstupu napomáhají spánek, tělesné uvolnění, bolestivé fyzické stavy, nešťastné náhody, klinická (reverzibilní neboli vratná) smrt a nezvratná smrt, dokonce také stav transu, který mohou vědomě řídit osobnosti s určitými psychickými schopnostmi. Významný britský vědec Robert Crookall objevil řadu zákonitostí, které provázejí mimotělesnou zkušenost. Podle něho se z fyzického těla „zrodí“ jeho přesná kopie, která se z něj uvolní. Okamžik oddělení je zpravidla doprovázen průnikem vědomí, uvolněný dvojník obvykle vidí opouštěné tělo; někdy zaznamená stříbrnou niť, spojující fyzické a astrální tělo. Tento zážitek zpravidla nevyvolává pocity strachu. Po oddělení může dojít k řadě jevů, přičemž návrat dvojníka probíhá v opačném sledu. Pokud k němu dojde příliš náhle, může to způsobit šok fyzického těla. Velmi zajímavá pozorování provedená v průběhu vědomého mimotělesného putování popsal v knize Projekce astrálního těla (The Projection of The Astral Body) Sylvan Muldoon, jenž si osvojil techniku výstupu z fyzického těla, přičemž zaznamenal i stříbrnou nit. Vlastnoručně provedl četná měření tohoto vlákna a tvrdí, že jeho tloušťka kolísá v závislosti na vzdálenosti mezi astrálním a fyzickým tělem od průměru šicí nitě až do šířky okolo pěti centimetrů. Rovněž zaznamenal, že impulzy aktivující činnost srdce a dechu jakoby procházely touto šňůrou od astrálního těla do fyzického. „Hluboké dýchání astrálního těla například způsobilo obdobnou reakci ve fyzickém těle, vše samozřejmě fungovalo i opačným směrem.“

Ve všech případech cestuje mimo tělo myslící osobnost, zatímco fyzické tělo spí na posteli v laboratoři

Badatelé provedli i sérii zajímavých experimentů s Ingo Swannem. Pokusná osoba charakterizovala určené předměty, které se nalézaly v jiné místnost. Ingo dopodrobna popsal magnetometr, umístěný hluboko pod budovou laboratoře. Předběžné pokusy ukázaly, že projektovaný magnetometr nereagoval na žádné vnější vlivy. Výzkumníci Swanna požádali, aby se pokusil chod přístroje ovlivnit. Následně soustředil svoji pozornost na magnetometr, který na půl minuty reagoval zdvojením kmitů. Šokující byly také výsledky dalších experimentů s Ingo Swannem a Haroldem Shermanem. Vědci je požádali, aby vystoupili z těla a podnikli výlet na planetu Merkur. Parapsychologové hodlali srovnat jejich informace s údaji, které poskytly vesmírné sondy NASA. V případě Jupiteru byly výsledky značně dvojsmyslné, naproti tomu údaje o planetě Merkur byly naprosto jednoznačné. Experiment probíhal několik dní před tím, než se k této planetě přiblížila sonda Mariner. Swann se Shermanem předpovídali přítomnost slabého magnetického pole na planetě. Tuto skutečnost badatelé ani nepředpokládali, neboť Merkur má velmi malou rotační rychlost. Přesto se tyto údaje, k nimž vědci dospěli za pomoci OBE, ve velké míře shodovaly se zprávou NASA. Navíc obě pokusné osoby přesně popsaly vzhled povrchu planety. Výsledky experimentu byly notářsky ověřeny a odeslány výzkumníkům ještě předtím, než přišly zprávy ze sondy Mariner. Mohli bychom uvést ještě řadu zajímavých skutečností, k nimž dospěla ASPR, je však třeba zdůraznit naprosto šokující a nanejvýš pozoruhodný fakt: ve všech případech cestuje mimo tělo myslící osobnost, zatímco fyzické tělo spí na posteli v laboratoři.

Smrt neexistuje, život po ní totiž pokračuje

Populární práce Raymonda Moodyho a Elisabeth Kübler- Ross obsahují velké množství pečlivě vybraných svědectví jedinců, kteří přežili stav klinické smrti; jejich vyprávění mají řadu společných rysů: je to pocit opuštění fyzického těla, možnost okamžitě se ocitnout doma, zjevující se obrazy z minulého života a dlouhý tunel, který ústí za hranice pozemského světa. Vše se odehrává v okamžiku, kdy se „mrtvé“ fyzické tělo nachází na operačním stole, nebo dokonce v márnici. Díky Moodyho publikaci Život po životě mohly tisíce lidí nahlédnout do onoho světa, přičemž na základě vyprávění tisíců lidí, kteří přežili klinickou smrt, dospěl výzkumník k šokujícímu závěru: smrt neexistuje, život po ní totiž pokračuje. Věhlasná psychiatrička ze Spojených států Elisabeth Kübler-Ross ve své publikaci popisuje pozoruhodný případ: slepý chemik, který přežil klinickou smrt, zpovzdálí pozoroval (!) oživování vlastního těla a poté dokázal do detailů celou proceduru popsat. Řadu experimentálních důkazů mimotělesných zkušeností přináší i kniha badatelů Alana Landsburga a Charlese Fiore. Mimotělesné cestování podrobně popisuje také tibetský lama Lozang Rampa, který nejenže uvádí průběh takové zkušenosti, ale zároveň tento fenomén vysvětluje.

Vlastní zkušenosti s mimotělesnými prožitky ve své knize uvádí také kandidát technických věd A. A. Voťakov. Se svými zážitky z této oblasti se v dopise zveřejněném v týdeníku Argumenty i fakty (č. 11, 1996) svěřuje i A. Lugankov, který zkušenost prožil při zkoušení kosmického skafandru.

V knize O lidském mozku (O mozge čelověka) věnovala členka Ruské akademie lékařských věd a Ruské akademie věd N. P. Bechtěrevová této problematice celou kapitolu, již nazvala „Země za zrcadlem (Na onen svět?)“, v níž popisuje některé zvláštní jevy. „Celý život jsem věnovala výzkumu lidského mozku, a stejně jako ostatní jsem byla konfrontována se zvláštními jevy. Budu hovořit především o tom, co zdánlivě je i není a o čem téměř každý ví, ale raději to přechází mlčením, nebo se o tom snaží přesvědčit skeptiky… Nechci se tvářit, že něco takového neexistuje… Když ‚vzkříšené‘ ženy vyprávějí o tom, co spatřily a co se ve skutečnosti dělo, udělá to na člověka obrovský dojem. Na operačním stole přece za žádných okolností nemohly vidět události, které popisují a které se v některých případech odehrávají dokonce v určité vzdálenosti od místa zákroku. S obdobným fenoménem se můžeme setkat při porodu. Žena vnímá po určitou dobu sebe sama vně vlastního těla, sleduje, co se s ní děje z nezaujatého pohledu pozorovatele. Rodičky, které daný stav prožily, svorně tvrdí, že není charakterizován pouze pocitem ‚vystoupení‘ z těla, ale také úplným odstraněním bolestí během mimotělesného zážitku a pozorováním všeho, co probíhá a co lékaři s jejich tělem provádějí… To, o čem vyprávějí při opuštění těla během klinické smrti, nepředstavuje pouhý krátkodobý fenomén pohasínajícího mozku, jedná se spíše o přechodný stav.“

Doktor L. I. Spivak a odborný asistent D. L. Spivak zkoumali tento stav u skupiny rodiček. Výzkumy prováděli odborníci z Institutu pro výzkum mozku v Petrohradu v rámci rusko-švédského programu spolupráce s Mezinárodní společností zkoumající terminální stavy. Zjistili, že ze dvou set dvou rodiček lze v osmnácti případech hovořit o OBE, dvacet jedna žen vnímalo jasné zrychlené prožívání dosavadního života, třicet dva žen mluvilo o kontaktu s dítětem a dvacet tři o propojení s manželem.

Vědci jednohlasně podtrhují skutečnost, že podobné jevy lze považovat za parapsychologické tehdy, pokud jedinec kromě toho, že pociťuje svoji přítomnost na jiném místě, zároveň získává informace o událostech probíhajících v dané lokalitě.

Uvedl paní Klaasovou do hypnózy a přikázal jí, aby se přenesla z místnosti v prvním patře, v níž pokus probíhal, do bytu v přízemí, v němž doposud nikdy nebyla.

Švédský vědec Örjan Björkhem provedl sérii úspěšných experimentů s „cestujícím jasnovidcem“. Uvedl paní Klaasovou do hypnózy a přikázal jí, aby se přenesla z místnosti v prvním patře, v níž pokus probíhal, do bytu v přízemí, v němž doposud nikdy nebyla. Doktor Bjőrkchem o tomto experimentu sepsal podrobnou zprávu, jejíž výňatek uvádíme níže.

Paní Klaasová uvedla: „Vstupuji do předsíně; nalevo vidím nějaké oblečení, nad ním je polička a dole pod ní ještě jedna. Přede mnou se nacházejí prosklené dveře; vedle dveří stojí zrcadlo bez rámu, které je vysoké přibližně jeden metr a široké asi padesát centimetrů. Napravo vidím… …stojím v místnosti, je to obývací pokoj, vpravo se nachází krb s mramorovou římsou; na něm stojí hodiny ze zlata a mramoru, vedle nich je jakási figurka. Nepoznám, co to je za sošku, možná je jich několik… …stůl se zahnutými nožkami, na němž leží tlusté album s tmavými koženými deskami, které jsou zhruba deset centimetrů široké…“ V tuto chvíli dostala paní Klaasová za úkol otevřít (!) album a prohlédnout si fotografie. „Zkusila jsem to, a ono se to povedlo. Na začátku jsou fotky pana V., pak vidím snímek jeho starší dcery Ruth. Na další fotografii jsou oba společně… Dál vpravo je polička s knihami…“

Ověření skutečnosti: Předsíň, kousky oblečení: správně; polička, dveře: správně; zrcadlo bez rámu o rozměrech 84 x 41 cm, barevné sklo: správně. Pokoj, krb: správně; zlaté hodiny: správně; Buddha, popelník a další předměty. Stolek s prohnutými nožkami: správně; rodinné fotoalbum o šířce 12 cm: správně. Lidé, oblečení: správně; oba společně vpravo: správně; polička s knihami: správně.

24. února roku 2001 na ruském televizním kanále ORT v hlavní zpravodajské relaci Vremja zprostředkoval spolupracovník redakce Alexandr Panov následující zprávu z Londýna. Doktor Sam Parnia z Univerzity v Southamptonu zveřejnil své výzkumy týkající se života po smrti. Badatel zaznamenal více než tři sta případů, kdy pacienti prožili stav klinické smrti. Všichni jednomyslně tvrdili, že „vystoupili“ z fyzického těla, pohybovali se tunelem, setkali se s ostrým světlem, cítili blízkost zlomového bodu a tak dále. Vědci, kteří tento fakt neuznávají (věřte tomu nebo ne, ale najdou se i tací), se domnívají, že příčinou halucinací a vidin je buď nedostatek kyslíku v umírajícím mozku, nebo mentální představy o onom světě, které si pacienti vytvořili již za života. Zvláštnost zpráv doktora Parnii tkví v tom, že s pomocí aparatury změřil, že k žádnému deficitu kyslíku v mozku ani v jednom z případů nedošlo. Navíc nejmladším pacientem, který se ocitl na prahu smrti, byla čtyřletá holčička, jež si nemohla předem vytvořit představy o záhrobním světě. Přesto však po návratu z náručí smrti vyprávěla, co na onom světě spatřila. Moderní věda potvrzuje schopnost lidského jedince cestovat mimo tělo. „Transpersonální zkušenost svědčí o tom, že člověk disponuje schopností libovolně a bez překážek se pohybovat v čase jakýmkoliv světem, ať už jde o mikrokosmos, či makrokosmos.“ Americký psychiatr českého původu Stanislav Grof dospěl na základě šesti tisíc experimentů k závěru, že tradiční představa lidského jedince jakožto biologického stroje zastarala, zatímco nový pohled na něj se plně shoduje s dávnou tradicí mystiků. „Za určitých okolností může člověk fungovat jako nekonečné pole vědomí překonávající jak hranice fyzického těla, tak i newtonovské pojetí času, prostoru a vztahu příčiny a následku.“ Stanislav Grof je přesvědčen, že pro úplné a komplexní pochopení fenoménu jménem člověk bude nutné přijmout následující paradox (analogicky ve fyzice o vztahu ke hmotě), a sice, že lidský jedinec se současně jeví jako biologický stroj (výtvor hmoty) a zároveň jako pole vědomí bez hranic.

Text je úryvek z knihy:

Vitalij a Taťjana Tichoplavovi – Neomezené možnosti člověka – V knize naleznete šokující objevy vědců z celého světa (například jakými zdroji disponuje lidský mozek, jaký je smysl energetického systému organizmu), přičemž většina z nich byla potvrzena i experimentálně a fyzikálně objasněna. Dozvíte se pravdu třeba o filipínských léčitelích, o časoprostorových fenoménech i o biopoli.


Súvisiace články:


Transpersonální zkušenost svědčí o tom, že člověk disponuje schopností libovolně a bez překážek se pohybovat v čase jakýmkoliv světem, ať už jde o mikrokosmos, či makrokosmos.


(Prečítané 3 570 krát, 2 dnes)
 

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *