google27eaa3905ca3fee3.html

695008Díky mediálním fenoménům, jako jsou filmy a knihy Tajemství a Co my jen víme!?, se využití mysli a myšlenek dostalo do popředí zájmu. Je však zajímavé, že pocity a emoce jsou v diskuzích na toto téma poněkud zanedbávány nebo jsou z nich vyloučeny docela. Když už se o nich hovoří, bývají pojmy pocit a emoce nezřídka zaměňovány, nebo dokonce smíchány dohromady jako nejasný prožitek, který je trochu záhadný a nelze jej přesně definovat.

Se svou maminkou jsem o tom mluvil už mnohokrát. „Vždycky jsem si myslela, že pocit je totéž co emoce,“ řekla mi víckrát, než bych dokázal spočítat. Mne však nepřekvapuje, že si to lidé myslí. Zdá se, že až na pár výjimek věda i duchovní nauky – dva zdroje vědomostí, jež nám popisovaly svět – moc pocitů a emocí zcela vyškrtly z rovnice života.

Může být například náhoda, že v moderní verzi Bible úplně chybějí texty, jež nás instruují, jak využít moc myšlenky a emoce? Uveďme například gnostické Evangelium svatého Tomáše, které je mezi spisy, jež se „vytratily“ během úprav Bibleve 4. století n. l. (v jejich rámci byla například také vypuštěna informace o reinkarnaci, která v Biblipůvodně byla). V židovsko-křesťanském učení možná tyto zmínky chybějí, u jiných duchovních tradic tomu tak ale není.

Jako vědec, který pracoval v polovině 80. let ve vojenském průmyslu, jsem si myslel, že nejlepší příklady těchto učení naleznu na místech nejméně ovlivněných západní civilizací. Cestoval jsem na nejvzdálenější místa a do nejizolovanějších svatyní na Zemi: od klášterů v egyptském Džebel Musa a And v Peru až po hory střední Číny a Tibetu a hledal takováto učení. Jednoho jasného a chladného rána v roce 1998 jsem uslyšel slova, jež popisovala moc pocitů tak, že o ní nebylo možné pochybovat .

Na Tibetské náhorní plošině je každý den léto i zima – léto pod přímými paprsky slunce v horských výšinách a zima, když paprsky zmizí za rozeklanými vrcholy Himálaje. Měl jsem pocit, jako by mezi mou kůží a prastarými skalami, na nichž jsem seděl, nebylo vůbec nic, ale věděl jsem, že nemůžu odejít. Kvůli tomuto dni jsem sezval dohromady malou skupinu lidí, aby se mnou vyrazili na výlet, který nás přivedl přes půl světa daleko. Dva týdny jsme se aklimatizovali na výšky téměř pěti tisíc metrů. Když se náš stařičký autobus kodrcal přes podemleté mosty a prodíral se pouštěmi, kde nebyly cesty, drželi jsme se pevně sedaček i sebe navzájem. To vše proto, abychom se v pravý čas dostali na to pravé místo – do osm set let starého kláštera skrytého na úpatí jedné hory.

Podíval jsem se přímo do očí krásného a nadčasově vypadajícího muže, jenž přede mnou seděl v lotosové pozici. Byl to opat kláštera. S pomocí tlumočníka jsem mu položil stejnou otázku, jakou jsem položil každému mnichovi a každé jeptišce, jež jsme během našeho putování potkali. „Když vás vidíme, jak se modlíte,“ začal jsem, „co vlastně doopravdy děláte? Když vás vidíme čtrnáct nebo šestnáct hodin denně zpívat… když pozorujeme zvony, mísy, gongy, zvonkohry, mudry a man- try, co se děje ve vašem nitru?“

Když mi tlumočník sdělil opatovu odpověď, pocítil jsem po celém těle silné chvění a v tu chvíli jsem věděl, že právě kvůli této odpovědi jsme sem přišli. „Naše motlitby jste nikdy neviděli,“ odpověděl, „protože motlitbu nelze spatřit.“ Upravil si těžké vlněné roucho a pokračoval: „Viděli jste to, co děláme, abychom v těle vytvořili pocit. Ten pocit je modlitba.“

Opatova odpověď se mi zdála neuvěřitelně jasná! V jeho slovech se odráželo učení, jež bylo zaznamenáno v prastarých gnostických a křesťanských tradicích před více než dvěma tisíci lety. V raných překladech biblické knihy Janovy (například 16:24) jsme vyzýváni, abychom své modlitby posílili tím, že se obklopíme svými naplněnými touhami a procítíme je tak, jak řekl opat: „Žádejte bez skrytých pohnutek a obklopte se svou odpovědí.“ Pokud mají být naše modlitby vyslyšeny, musíme překonat pochyby, jež často provázejí naše touhy. V gnostickém Evangeliu svatého Tomáše se (kromě krátkého pokynu, jak překonat nejistotu) zachovaly Ježíšovy přesné instrukce, které přesně popisují, jak vytvořit pocity, z nichž pocházejí zázraky.

Tato slova jsou součástí gnostické knihovny, jež byla objevena v polovině 20. století v egyptském Nag Hammádí. Nejméně na dvou různých místech se nám dostává podobných instrukcí a jsme vyzýváni, abychom myšlenky a emoce spojili v jedinou mocnou sílu. Například ve verši č. 48 stojí: „Když dva [myšlenka a emoce] spolu uzavřou mír v jediném domě, řeknou hoře: ‚Pohni se odsud,‘ a ona se pohne.“ Podobnost verše č. 106 je až zarážející: „Když uděláte dva jedním… když řeknete: ‚Horo, pohni se!‘ pak se pohne.“

Jestliže jsou instrukce natolik neměnné, že opat opakoval podstatu tohoto učení i po dvou tisících let, pak by mohly být užitečné i pro nás. Opat i svitky téměř identickým jazykem popsali, jak má vypadat modlitba, a sdělili nám velké tajemství, jež bylo na Západě do značné míry zapomenuto. Přesvědčení a s ním spojené pocity spolu tvoří jazyk zázraků.

Text je úryvek z knihy:

Gregg Braden – Kódy vědomí – Poutavé vysvětlení, založené na moderním vědeckém výzkumu, jak naše myšlenky a přesvědčení ovlivňují naši skutečnost. Zároveň návod, jak se vymanit z pout starých, omezujících názorů. Impulzy našich myšlenek se šíří jako vlny na vodě a přinášejí nám buď zdraví, hojnost a spokojenost, anebo nemoci, nedostatek a utrpení. Myšlenky ale můžeme směrovat tak, aby nás vedly k tomu, co si zvolíme. V tomto vesmíru, kde se vše od atomů a buněk mění podle toho, čemu věříme, jsou naše možnosti omezeny pouze tím, jak o sobě smýšlíme.

Pôvodná cena: 10.90 EUR, Naša cena: 9.27 EUR, Zľava: 15.00 %, Ušetríte: 1.63 EUR

Pro čtenáře z ČR:

http://www.kosmas.cz/knihy/166712/kody-vedomi/

Slovenská verzia:

Gregg Braden – Kódy vedomia – V našom vesmíre sa všetko mení podľa toho, ako zmýšľame. Známy autor na základe moderných vedeckých poznatkov veľmi zaujímavo vysvetľuje, ako sú bunky a atómy ovplyvňované našimi myšlienkami. Definuje nielen myšlienky, ale aj emócie, pocity a podvedomie. Predstavuje možnosti, ako zmenou našich presvedčení želaným spôsobom meniť našu realitu. Úryvok: Veciam, o ktorých rozmýšľame, vdychuje život to, či sa nám páčia, alebo z nich máme strach. V príklade s romantickým vzťahom je možné predpokladať, že emóciou – vykonávacím príkazom – ktorý živí myšlienky na nášho partnera, je láska. Pocity a presvedčenia, ktoré prežívame, sú definované tým, že sa nám páčia možnosti, aké nám nový vzťah prináša. Sny, ciele a túžby, ktoré máme spoločné so svojím novým partnerom, alebo láskyplný prístup k jeho snom, to všetko uvádza do pohybu udalosti, ktoré naplnia našu realitu. Potom nastane okamih, v ktorom sa všetky dieliky zložia dokopy a naše nové presvedčenie vo svojej dokončenej forme teraz môže poslúžiť ako vzor na vyjadrenie toho, čo sme v sebe vytvorili. Srdce premieňa ukončené presvedčenie na vlny, ktoré prenášajú informácie celým naším telom a von do okolitého sveta, a tak sa to, čomu veríme, mení na jazyk, ktorým hovoríme s kvantovou podstatou vesmíru. Ekvivalentom ukončovacieho príkazu je pocit. Dostaneme signál, že práca na novom presvedčení je hotová a dokončený výstup sa môže prejaviť a uskutočniť. V uvedenom príklade by to predstavovalo pocit, že vzťah sa už začal, že sme sa už vydali na novú životnú cestu s novým partnerom.

Pôvodná cena: 9.80 EUR, Naša cena: 8.82 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.98 EUR

(Prečítané 2 599 krát, 1 dnes)

Comments are closed.