google27eaa3905ca3fee3.html

V domě mistra šermu Shokena řádil obrovský potkan. Mistr, jehož otravovaly kousky stále dotěrnějšího zvířete, vzal svou kočku dovnitř domu a uzavřel dveře.

Potkan se však nezlekl: pokousal milou kočku tak, že se dala s hrůzou na útěk. Mistr si tedy vypůjčil od sousedů několik udatných koček a zavřel je ve svém domě. Potkan se krčil v jednom z koutů domu, avšak jakmile se některá z koček opovážila k němu přiblížit, zaútočil a zahnal protivníka. Z potkana šel takový strach, že se kočky podruhé už ani nepokusily k němu přiblížit. Shoken se velmi rozhněval a sám se dal do pronásledování potkana. Ten se však šikovně vyhýbal úderům mistra šermu. Na to se pán domu takto obrátil k svému sluhovi: „Vypráví se, že tu v okolí někde žije jedna slavná kočka krysařka, jdi a přines mi ji.“ Sluha odešel a zanedlouho se vrátil s kočkou. Zvíře nevypadalo ani obzvlášť moudře, ani výjimečně divoce, takže Shoken od něj neočekával nějaký úspěch. Ale jelikož nic jiného dělat nemohl, zavřel i toto zvíře do svého domu. Kočka si spokojeně vykračovala, jakoby se ani nebylo čeho obávat. Ale potkan se stáhl a neodvážil se ani pohnout. Kočka pomalu šla svou cestou a nakonec jednoduše zakousla potkana pod krkem.

Večer se v Shokenově domě sešly všechny poražené kočky. Vítězné kočce nabídly čestné místo a poté, co jí vzdaly hold, se jí zeptaly: „My všechny se těšíme dobrému jménu, naše povolání jsme vykonávaly svědomitě, drápy jsme si brousily starostlivě, abychom úspěšně bojovaly s potkany a jinými dravci. Ale nikdy bychom nepředpokládaly, že může být i takovýto potkan. Jakého způsobu jsi použila ty? Nenechávej si tajemství pro sebe!“

Stará kočka se usmála pod vousy a odpověděla: „Vy, mladé kočky jste skutečně smělá zvířata, ale neznáte pravé cesty. A proto, když se dostanete před něco neočekávané, míjíte cíl. Ale povězte mi raději, jak jste cvičily?“

Jedna černá kočka spustila: „Pocházím ze slavné krysařské rodiny a tak jsem si i já vybrala toto povolání. Vyskočím sedm stop vysoko, prolezu i nejmenší dírou, spím s otevřenýma očima a okamžitě jsem na nohou, jakmile se přiblíží potkan. Dosud se mi vždy podařilo chytit svého protivníka. Avšak tento poslední potkan se ukázal být silnějším než já a proto jsem byla potupně poražena. Stydím se za to.“

Odpověď staré kočky zněla: „Způsob tvého cvičení nebyl ničím jiným než shosa (tělesné namáhání se). Tvůj duch byl zaujatý otázkou: ‘Jak zvítězit?’ Takto jsi ještě stále připoutaná k cíli! Když učili staří svůj způsob, tak to dělali proto, aby tím poučili o jistém druhu cesty (michisuji). Jejich metoda byla jednoduchá, ale přesto obsahovala nejvznešenější pravdu. Ale potomstvo klade důraz na pouhý způsob. Mezitím ledasco vymysleli, například toto: jestliže cvičíme t o nebo o n o, tak výsledkem bude to nebo ono. A konec konců co je to? Nic jiného než spekulování. Vždy je tomu tak, když se soustřeďujeme na způsob a dosáhnutí výsledku a přitom spoléháme výhradně na naši mysl. Vstup tedy do sebe a cvič náležitým způsobem.“

Poté se ozvala jedna skvrnitá kočka: „Mám za to, že v rytířském umění je nejdůležitější duch. Proto jsem při cvičení rozvíjela tuto sílu (ki wo neru). Můj duch je – jak jsem to cítila – zocelený a svobodný, vládne tou silou, která „naplňuje nebe a zem“ (Meng c’). Když se jí dostane do cesty protivník, zcela ztuhne a vítězství je předem zaručené. Útočím takřka podvědomě, nestarám se o způsob útoku; ten se vytváří během boje. Ale tento záhadný potkan se přibližoval bez tvaru a vzdaloval se beze stopy. Co se tu mohlo přihodit? – nenacházím vysvětlení.“

Odpověď staré kočky zněla takto: „Síla, kterou jsi získala během svých cvičení, je skutečně taková, která naplňuje nebe a zem. Ale to, co jsi ovládla, nebylo ničím víc než pouhou duševní silou, která není tak dobrá, aby si zasloužila pojmenování vynikající. Už samotná skutečnost, že jsi si vědoma síly, kterou máš, může znemožnit tvé vítězství. Tvé osobní já se zúčastňuje na boji. Avšak, je-li síla protivníka větší, co se stává potom? Představuješ si, že pouze ty máš v moci tu sílu a všichni ostatní jsou slabší než ty? Tvá svobodná a zocelená, nebe a zem naplňující síla není samotnou Ohromnou silou (ki no sho), nýbrž jejím pouhým zrcadlením v tvé mysli. Tvůj duch se naplňuje onou silou pouze za určitých okolností, a tak Obrovská Síla, o které hovoří Meng c’, a tvá síla mají různý zdroj. Podle jednoho prastarého přísloví: Potkan zahnaný do úzkých zakousne i kočku. Jestliže je protivník ve smrtelné pasti, zapomíná na svůj život, starosti, nemyslí na vítězství ani na porážku. Díky tomu je jeho vůle zocelená. Jak by mohla být poražena jen předpokládanou duchovní silou?“

Potom se ozvala jedna starší, šedivá kočka: „Skutečně, je to tak, jak jsi říkala. I ta největší duchovní síla má nějakou formu (katachi). A to, co má formu, je zahryznutelné. A proto už dlouho rozvíjím svoji duši (kokoro – srdce-síla). Tedy nerozvíjím onu sílu, která poráží ducha jiného. Ani se nepouštím do boje. Naopak: snažím se smířit se svým soupeřem, takřka se sním ztotožňuji a v žádném případě mu nekladu odpor. Potkan, ať je jakkoliv silný, když útočí, nenachází v mém případě nic, o co by se mohl opřít. Ale tento poslední potkan mne přece jen oklamal. Chodil sem a tam nepochopitelným způsobem, jako nějaké božstvo, něco takového se mi ještě nestalo.“

Stará kočka odpověděla: To, co nazýváš smířením, nevyplývá z podstaty, není to částí Velké Přírody. Jde o připravované uměle vyvolané smíření, tedy o lest. Vědomě se snažíš pomocí ní zmrazit útočný duch soupeře. A právě proto, že na to – byť i povrchně myslíš, soupeř rozeznává tvůj záměr. Věz, že každá vědomá snaha brání chvění Velké Přírody a takto zadržuje průběh přirozeného (spontánního) pohybu. Jestliže však nemyslíme na nic, náš pohyb je řízen chvěním podstaty (shizen no ka). V tom případě skutečně nemáš postihnutelnou podobu (formu), tudíž se ti nic nemůže stavět na odpor jako proti-podoba. Kde je v takovém případě protivník, jenž by byl schopen klást odpor?

Kočky napjatě sledovaly slova, která po chvíli čekání připojila k svému proslovu stará kočka:
„Nebuďte však přesvědčené, že to, co jste slyšely ode mne, je současně tím nejvyšším. Ani ne tak dávno žil v sousední vsi jeden kocour. Po celé dny jen spal. Nic jako duchovní síla nevyzařovalo z jeho zjevu. Nikdy ho nikdo neviděl chytit jediného potkana. Ale tam, kde se nacházel, nikdy jste potkana ani nespatřily. Ať se objevil kdekoliv, po potkanech jakoby se zem slehla! Při jedné příležitosti jsem jej vyhledala a zeptala se ho na příčinu. Neodpověděl mi. Opětovně jsem se ho zeptala, ale stále jen mlčel. Musíte však vědět, že se mi nezdálo, jako by nechtěl odpovědět; spíše jsem měla dojem, jako kdyby nevěděl, co má odpovědět. A tak to i je: ‘Ten, kdo ví, nehovoří, a ten, kdo hovoří, neví!’ Onen kocour zapomněl na sebe a na okolní svět. Změnil se v „nic“ a tak dosáhl stavu ne-chtění, jeho nejvyššího stupně. Můžeme říci, že na tomto stupni se uskutečňuje cíl božské rytířské cesty – zvítězit bez zabíjení.

– Izo Tenzaa Chuya

*

Tip našej redakcie:

Eduard Valentík – Zen v běžném životě – Český autor rozpráva o zenovom prístupe k bežnému životu. Nejde mu o zen ako o náboženstvo či duchovnú cestu, ale ako o životnú filozofiu, ktorá človeku dokáže dať neobyčajnú silu, múdrosť, nadhľad a vnútorný pokoj. Kniha je písaná obyčajným, miestami až mierne drsným jazykom, aby bolo jasné, že sa prihovára reálnym ľuďom z mäsa a kostí, a nie nejakým povzneseným meditujúcim bytostiam. Takíto ľudia tu nájdu veľa inšpirácie aj praktických podnetov, ktoré im pomôžu rásť – ak o to majú záujem.

Pôvodná cena: 6.00 EUR, Naša cena: 4.80 EUR, Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 1.20 EUR

*

Súvisiace články:

Kóany aneb jak uvidět mrtvou kočku v kapce rosy

Meditácia je vaša podstata

Máme sedm těl – cesta od fyzického po nirvánické tělo

Najčastejšie otázky o meditácii

Blázni, šílení lamové, avadhůti, zenoví fackující mistři a jiní osvícení potřeštěnci

Ego a ezoterika

*

(Prečítané 1 568 krát, 1 dnes)

Comments are closed.