LIMBICKÝ OTISK a přeprogramování porodního zážitku

Jak jsme zplozeni, jak probíhá těhotenství a jak vstupujeme na svět, ovlivňuje celý náš život mnohem více, než si většina lidí myslí. Kvalita života, mezilidské vztahy, realizace osobního poslání, to vše je ovlivněno právě těmito okamžiky.

První zážitky spojené se vstupem do těla a později s porodem se otisknou do naší mysli jako prvotní obraz života. Přesně to, co před, při a bezprostředně po narození prožijeme, si odneseme do života jako standard našeho bytí, primární životní pocit, o kterém hovoříme jako o tzv. limbickém otisku. Limbický otisk je paměťová stopa, která je velmi silně otištěna v každém z nás. 

Co je porodní trauma?

Porodní trauma můžeme pro lepší pochopení rozdělit na tři části. Na traumatu z početí (okamžik, kdy duše vstupuje do těla a poprvé uvidí systém, do kterého vstupuje z pozemské perspektivy), trauma z porodu (okamžik průchodu dítěte porodními cestami ven z těla matky) a trauma placentární (trauma z předčasného a necitlivého oddělení placenty). Nejnovější výzkumy v této oblasti ukazují, že právě placentární trauma hraje velmi často zcela klíčové postavení.

Placentární trauma je spojené s poporodním obdobím počínající momentem, kdy je pupeční šňůra přestřižena a dítě odděleno od placenty, nikoliv od matky. Oddělení od matky nastává, když se placenta odloučí od děložní stěny a vyjde ven. Placenta je většinou spojovaná s matkou, protože vyrůstá z děložní stěny, kde po odloučení zanechá ránu. V našem myšlení se stala součástí těla matky. Je považována za užitečnou pouze během těhotenství a stává se nadbytečnou po porodu dítěte. Pupeční šňůra je v západních kulturách přestřižena hned po narození dítěte.

Tato část porodu je traumatická především proto, že lidé ignorují fakt, že placenta vzniká z oplodněného vajíčka a je proto součástí dítěte. Tím, že k ní přistupujeme jako k součásti matky, se vlastně distancujeme od části sebe sama. Jakékoliv odloučení způsobuje emocionální bolest. Naše placenty od nás byly při porodu násilně a bez úcty odňaty. Bylo s nimi zacházeno jako s odpadem nebo s materiálem, jenž posloužil k výrobě kosmetických produktů. Pupečníková krev obsahující kmenové buňky putovala do krevních bank, kde čekala na použití při transplantacích. Toto je hlavní faktor přispívající k našim pocitům oddělení, opuštění, křivdy, samoty a ztráty identity. Mylné připisování placenty matce je jedním z klíčových aspektů vzniku traumatu. Na seminářích se jen stačí o tomto novém pohledu zmínit a hned se dostaví účinek. Zdá se, že to spouští proces, při kterém dochází ke znovu přivlastnění ztracených placent. Lidé tento zážitek často popisují jako rozpomenutí se na něco, co v hloubi duše vždy věděli.

Práce s placentárním traumatem

Terapeutický proces lze pro lepší představu rozdělit do šesti obecných fází:

1. Přijetí faktu, že pokud jsme byli odstřiženi od placenty, máme placentární trauma.

2. Rozpoznání toho, že nevědomky trpíme symptomy placentárního traumatu a pravděpodobně je připisujeme něčemu jinému. Jakmile přijmeme placentární trauma (první fáze), je pouze otázkou času rozpoznání jeho příznaků (druhá fáze). Jsou většinou pociťovány v břiše např. jako neurózy, pocitu hrůzy atp.).

3. Fáze znovu přivlastnění si placenty jako naší součásti.

4. Začlenění ztracené části sama sebe – našeho éterického těla.Výsledkem sjednocení je pocit celistvosti, který předčí pocit sjednocení prožívaný v předchozí fázi přivlastnění si placenty.

5. Rozpoznaní a vyvarování se chyb v budoucích životních situacích. Poznání, v jakých životních situacích se jeho placentární trauma hlásilo o slovo.

6. Sžití se ztrátou a nemožností mít něco, co nám náleží (živiny z placenty). Živiny a energie, které byly určeny pro nás, jsme nikdy nedostali. Tato ztráta způsobuje pocit frustrace, který přenášíme do mnoha životních situací a obvykle z něj nedokážeme najít východisko. Cílem je akceptovat tuto skutečnost, abychom mohli v rámci možností existovat. Tak získáme sílu napojit se na nové zdroje.

Proč je tak důležité osvobodit se od placentárního traumatu?

Téměř všichni jsme se během počátečních hodin našeho života stali obětí této pomýlené víry. Víry v to, že jsme odděleni od naší matky, nikoliv od placenty. Víry, že placenta náleží matce a že náš vztah k placentě není důležitý. Dechová terapie a rebirthing, stejně jako jiné terapie potvrzují, jak hluboce naše první zážitky ovlivňují vnímání reality. Jelikož většina z nás přisuzuje vlastnictví placenty matce, nepovažuje se to za narušení lidské duše, ale za normální věc. Jak známo, chyba vede k další chybě… a tak tato pomýlená víra o počátečním vývoji našeho těla vytvořila síť iluzí, na které zakládáme naši realitu. Uvědomění si tohoto chybného pojetí a jeho nápravu je vzrušující a podnětnou možností pro celé lidstvo.

—

Radha, 2013

Více o lotosových porodech a terapiích zde: http://www.lotosovyporod.cz/

Tip vydavateľstva Eugenika:

Martin Schulman – Astrologie sexuality – Jeden z najlepších astrológov súčasnosti pútavo popisuje dynamiku celého procesu fungovania sexuality jedinca, od prvotného pociťovania sexuálnej energie až po možné naplnenie, na základe vzťahov medzi planétami. Nejde o nijakú bežnú interpretáciu aspektov, ale o svojráznu schému. Hlavnou časťou knihy je analýza domov horoskopu.

Pôvodná cena: 8.60 EUR, Naša cena: 7.74 EUR

Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.86 EUR

Súvisiace články:

• Lotosový porod – nejpřirozenější porod pro matku a dítě

• PORODNÍ A PRENATÁLNÍ TRAUMATA I. (Další příběhové zamyšlení …) 

• Biologické předpoklady nošení dětí aneb proč je přirozené nosit děti vertikálně 

• Obrodu porodu! Aneb všechno je jinak 

• POROD aneb jak jsem si dítě porodil do vlastních rukou bez pomoci a asistence… 

• NEVYRÁBAJME USTRÁCHANÝCH NEVEDOMCOV! 

• Bez antikoncepcie je svet zdravší – MUDr. Eugen Jonáš