google27eaa3905ca3fee3.html

Proč má nová generace takový problém s rodiči? Protože nová generace je inteligentnější. Inteligence přináší problémy. Je přirozené, že je nová generace inteligentnější, protože takto probíhá evoluce. Každá generace bude inteligentnější než ta předchozí. Vaše děti budou inteligentnější než vy a děti vašich dětí budou inteligentnější než vaše děti. Je to narůstající hybná síla. Evoluce pokračuje narůstající hybnou silou. Každé dítě by mělo být inteligentnější než rodiče, ale to způsobuje potíže, protože to rodiče uráží. Rodiče by rádi předstírali, že jsou vševědoucí. V minulosti bylo snadné předstírat, protože neexistoval jiný způsob, jak předat vědomosti, než že je rodiče předávali ústně. Například tesařův syn se naučil od otce vše, co se mohl naučit. Otec nebyl pouze otec, ale také učitel a syn k němu vždy pociťovat respekt, protože otec toho tolik věděl – věděl vše o všech druzích stromů a dřeva a to či ono, ale syn nevěděl nic. Cítil k otci nesmírný respekt. Stáří bývalo respektováno. Čím byl muž v dávných dnech starší, tím byl moudřejší – samozřejmě kvůli svým zkušenostem. Nyní jsme však vynalezli lepší prostředky komunikace. Otec již není učitelem a učitelská profese je naprosto odlišné povolání. Dítě chodí do školy. Otec chodil do školy před třiceti nebo čtyřiceti lety. Během těchto třiceti čtyřiceti let proběhla informační exploze. Dítě se naučí něco, co otec nezná, a když dítě přijde domů, jak k němu může cítit respekt? Ví toho více než otec, je modernější než otec. Otcovy vědomosti jsou zastaralé. Je to problém, který bude vzrůstat, protože naše očekávání jsou zastaralá a pořád chceme dítě, jež respektuje rodiče tak, jako byli respektováni v minulosti – ale celá situace se změnila. Budete se muset nyní naučit něco nového: respektovat dítě. Nové musí být respektováno více než staré. Začněte se učit od dítěte, protože ví více než vy.

Jak se mohou teenageři sblížit se svými rodiči? Teenageři by především měli být čestní a upřímní, ať je důsledek jakýkoli. Měli by říkat svým rodičům, jaké jsou jejich pocity – ne arogantně, ale skromně. Neměli by před rodiči nic skrývat, protože to mezi nimi vytváří propast. Rodiče skrývají před dětmi mnoho věcí a také děti skrývají před rodiči mnoho věcí, a tak se propast mezi nimi zvětšuje a zvětšuje.

Jednoho dne jsem přišel za otcem a řekl mu: „Chci začít kouřit.“ Zeptal se: „Cože?“ Řekl jsem: „Musíš mi na to dát peníze, protože nechci krást. Pokud mi je nedáš, budu krást, ale odpovědnost bude na tobě. Jestliže mi nedovolíš kouřit, budu kouřit, ale budu kouřit tajně. Uděláš ze mě zloděje a budeš mě nutit skrývat věci a být nečestný a neupřímný. Vidím tolik lidí, jak kouří cigarety, že to chci také zkusit. Chci nejlepší cigarety, které jsou dostupné, a svou první cigaretu budu kouřit před tebou.“ Řekl: „Je to nezvyklé, ale tvé argumenty jsou správné. Jestliže se ti v tom budu snažit zabránit, budeš krást. I když se ti v tom budu snažit zabránit, budeš přesto kouřit, a tak má snaha zabránit ti v tom v tobě vyvolá kriminální sklony. Rozčiluje mě to. Nechci, abys začal kouřit.“ Řekl jsem: „To není problém. Zatoužil jsem po tom, když jsem viděl lidi kouřit. Chci si ověřit, zda to za to stojí. Jestliže to za to stojí, potom mě budeš muset neustále zásobovat cigaretami. Pokud to za to nestojí, pak s tím skončím. Nechci však udělat nic, dokud mě neodmítneš; potom bude celá odpovědnost na tobě, protože já se nechci cítit provinile.“ Musel mi neochotně koupit nejlepší cigarety ve městě. Mí strýčkové a můj dědeček říkali: „Co děláš? To se nedělá.“ Naléhali… Řekl jim: „Vím, že se to nedělá, ale vy ho neznáte tak dobře, jako ho znám já. Udělá přesně to, co říká, a já respektuji jeho pravdomluvnost a upřímnost. Vysvětlil mi naprosto jasně svůj plán: ‚Nenuťte mě a nebraňte mi, protože to způsobí, že se budu cítit provinile.‘“ Kouřil jsem cigaretu, kašlal jsem a do očí se mi nahrnuly slzy; nedokázal jsem dokouřit dokonce ani jednu cigaretu a odhodil jsem ji. Řekl jsem otci: „Je konec. Nyní si nemusíš dělat starosti. Chci však, abys pochopil, že ti řeknu o všem, co cítím, a tak před tebou není nutné cokoli skrývat. Jestliže budu něco tajit dokonce před svým otcem, s kým budu potom komunikovat? Nechci mezi tebou a mnou vytvořit žádnou propast.“ Když viděl, že jsem odhodil cigaretu, nahrnuly se mu slzy do očí. Řekl: „Každý byl proti tomu, ale tvá upřímnost mě donutila přinést cigarety.“ V Indii možná žádný jiný otec nikdy nenabídl cigarety synovi; je to neslýchané. Otcové dokonce před svými syny ani nekouří, aby je ani nenapadlo kouřit.

Teenageři jsou ve velmi obtížné situaci. Mění se; nechávají dětství za sebou a jsou z nich mladíci. Každý den se pro ně otevře nový rozměr života. Procházejí transformací a potřebují, aby jim rodiče velmi pomohli. V současnosti je ale situace taková, že si s rodiči vůbec nerozumějí. Žijí ve stejném domě, ale jeden s druhým nemluví, protože nedokážou porozumět způsobu vyjadřování toho druhého a nedokážou pochopit hledisko toho druhého. Setkávají se pouze tehdy, když chlapec nebo dívka potřebují peníze; jinak se vůbec nesetkávají. Propast se stále zvětšuje a jsou z nich natolik neznámí lidé, jak si jen člověk dokáže představit. Je to skutečně neštěstí. Teenageři by měli být povzbuzováni, aby svým rodičům říkali vše bez jakéhokoli strachu. Nepomůže to pouze dětem, ale také rodičům.

Pravda je krásná sama o sobě; upřímnost je krásná sama o sobě. Když teenageři jednají s rodiči čestně, pravdivě a upřímně a otevřou svá srdce, spustí to v rodičích něco, co otevře také jejich srdce, protože také oni jsou obtíženi mnoha věcmi, které chtějí říci, ale nedokážou to. Společnost to nedovoluje, náboženství to nedovoluje a tradice to nedovoluje. Jestliže však rodiče uvidí, že teenageři jsou naprosto upřímní, pomůže jim to k tomu, aby byli také upřímní. Takzvaná generační propast, o níž se hodně diskutuje, může být překonána; může sama zmizet. Nejvíce nesnází působí sex. Děti by měly být schopné přesně říci, co se odehrává v jejich myslích; není třeba, aby cokoli skrývaly, protože vše, co se děje v jejich myslích, je přirozené. Děti by měly rodiče žádat o radu – Co mohu udělat? – mají-li problém a potřebují-li pomoci. Ke komu kromě svých rodičů mohou jít? Jestliže jsem měl nějaký problém, řekl jsem to rodičům. Domnívám se, že by teenageři neměli před rodiči ani učiteli nic skrývat… Měli by být naprosto upřímní a propast zmizí.

Potřebujeme, aby propast zmizela. Jaká je dnes společnost? Mezi rodiči a dětmi existuje propast, mezi manželem a manželkou existuje propast i mezi učiteli a tím, co je učeno, existuje propast. Všude kolem existují pouze propasti. Každý je obklopen všelijakými propastmi, jako by žádná komunikace nebyla úspěšná. Není to společnost ani společenství, protože zde chybí jakákoli komunikace. Nikdo nemůže říci to, co je správné, protože každý potlačuje své touhy, je rozhněvaný a cítí se osamělý a frustrovaný. Vytvořili jsme rozhněvanou generaci a také životní filozofii nesmyslnosti. Důvodem toho všeho je, že děti ztratily kontakt s rodiči. Děti mohou splnit veliký úkol a mají odvahu jej splnit. Rodiče toho možná nemusí být schopni, protože jsou příliš podmíněni. Teenageři jsou mladí a plní života; stačí je naučit, aby byli ke svým rodičům upřímní.

Se svým otcem jsem uzavřel dohodu. Řekl jsem mu: „Chci uzavřít dohodu.“ Zeptal se: „Ohledně čeho?“ Řekl jsem: „Dohoda bude spočívat v tom, že jestliže řeknu pravdu, budeš mě muset odměnit, ne potrestat. Když mě potrestáš, příště už ti pravdu neřeknu.“ Na celém světě to však probíhá tak, že pravda je trestána, a proto ji potom člověk přestává říkat a začne lhát. Lhaní je totiž odměňováno. Řekl jsem tedy otci: „Můžeš se rozhodnout. Jestliže chceš, abych lhal, mohu lhát… Jestliže budeš odměňovat lhaní, budu lhát, ale pokud jsi ochoten odměňovat pravdu, potom budu říkat pravdu – ale nemůžeš mě za ni trestat.“ Řekl: „Přijímám dohodu.“ Je to jednoduchý způsob.

Jestliže se nedokážete odhalit před svým vlastním otcem a matkou, jak to zvládnete před ostatními lidmi, které neznáte? Váš otec a matka jsou pro vás také neznámí lidé, ale jsou to pro vás nejbližší a nejdůvěrnější neznámí lidé. Odhalte se jim, aby neexistovala žádná propast. Pomůže to také jim, aby byli upřímní k vám. Je třeba si zapamatovat, že tato upřímnost, čestnost a pravda spouštějí v druhé osobě impulz, jenž u ní podporuje stejné kvality.

Článek je úryvek z knihy:

Osho – O dětech – Osho rozpráva o rôznych základných vlastnostiach detí, ako je napríklad hravosť, nevinnosť a prirodzená inteligencia. Odpovedá na rôzne otázky ohľadne tehotenstva, pôrodu, vzťahu medzi rodičmi a deťmi, výchovy, učenia a vzdelávania detí.

Úryvok: V budoucnost bez drog můžeme doufat tehdy, jestliže člověk bude přirozeně meditativní… Je to možné. Když dítě zjistí, že jeho otec medituje, že jeho matka medituje a že každý medituje, začne být zvědavé. Bude chtít také meditovat. V tomto věku je meditace velmi snadná, protože dítě ještě není zkaženo společností a ještě je nevinné. Jestliže bude každý kolem dítěte meditovat a užívat si toho, nemůže zůstat pozadu. Bude s nimi sedět se zavřenýma očima. Nejprve se mu mohou smát, že to není pro děti, ale nechápou, že pro děti je to ještě více možné než pro takzvané dospělé. Stačí atmosféra meditace ve školách a na univerzitách – kamkoli člověk přijde, nachází tuto atmosféru, která podporuje jeho meditativnost. Rád bych zažil to, že na světě nebudou potřebné žádné drogy. Ne však kvůli zákazu, ale kvůli vytvoření něčeho lepšího a opravdového. Drogy budou takto bez jakýchkoli potíží přemoženy. Tyto hloupé vlády však pořád přikládají drogám důležitost a stále ničí mladé na celém světě. Nejvzácnější období života je promarněno v halucinacích. Snažím se, abych přinesl něco významnějšího, než mohou přinést drogy – to je rozhodující okolnost.

Pôvodná cena: 8.20 EUR, Naša cena: 6.56 EUR, Zľava: 20.00 %, Ušetríte: 1.64 EUR


Súvisiace články:



(Prečítané 1 130 krát, 1 dnes)
Tagged with:
 

One Response to Jak se mohou teenageři sblížit se svými rodiči?

  1. pekný článok píše:

    páči sa mi. V človeku je bolesť, ak sa dieťa trápi ale nemá dôveru hovoriť s rodičom. Neustály generačný problém. Dohoda hovoriť pravdu je zaujímavá, v podstate je to aj tak len jediná cesta i keď formy môžu byť rôzne. Jedna rozhodne byť musí – trvalá snaha rodiča byť voči deťom otvorený, čestný, úprimný a pravdivý. Podmienka je, že to musí byť od malička, potom dieťa vidí pravdu a už len tento príklad o mnohom rozhoduje.