Josef Hlavička – O pozornosti

Většina z nás dělá běžné věci každodenního života více automaticky než soustředěně. Člověk jde po ulici, ale je ponořený do svých myšlenek, v důsledku čehož neodpovídá lidem na pozdrav, nevnímá krásy prostředí, jímž právě prochází, anebo – což je ještě horší – přechází ulici a nevnímá auto, které se k němu rychle blíží. Doma nalévá do skleničky vodu, ale dívá se jinam než na své ruce, takže nalije vodu vedle. Zamyšleně prochází dveřmi a ve své nepozornosti bolestně vrazí do kliky. V zaměstnání svou práci, kterou právě udělal, kontroluje povrchně a nepozorně, takže přehlédne chyby a neopraví je. V obchodě nedává pozor u pokladny a následně doma zjišťuje, že mu naúčtovali také věc, kterou nekupoval, nebo že mu vrátili špatně nazpět a ošidili ho. Odchází z prodejny a přehlédne, že na pultě nechal noviny, které koupil a zapomněl přidat k ostatnímu nákupu. Jde po schodech, ale zakopne, protože je zrovna duchem někde jinde.

Kolik takových případů by mohl každý z nás uvést ze svého vlastního života a kolik lidí už draze zaplatilo za svou chybu z nepozornosti! Někdy i cenu nejvyšší v podobě svého zdraví nebo dokonce svého života. Mnohdy si svou nepozornost uvědomíme (zejména, když jsme utrpěli citelnou ztrátu) a slibujeme, že si příště už dáme pozor, ale po nějaké době se opět přistihneme při nepříjemném klopýtnutí, za které bychom si nejraději dali pohlavek.

Je tu ale ještě jeden závažný důsledek. Když to domyslíme do konce, zjistíme, že vlastně značnou část našeho života prožíváme v jakémsi polovědomí a že také to, co vnímáme, vnímáme v důsledku naší nepozornosti neúplně a zkresleně. Pak ale nevnímáme svět skutečně takový, jaký je, ale spíše jen jeho deformovanou podobu! Jaké důsledky takové zjištění má, není těžké si představit.

Hlavní příčinou těchto našich chyb je bezmyšlenkovitost. Děláme jedno a myslíme na druhé. Přepneme takzvaně na autopilota a děláme věci mechanicky, aniž bychom se na ně soustředili. Jak to řekl jeden zenový mistr svému žákovi: „Ty, když sedíš, tak už vlastně vstáváš, a když vstáváš, tak už vlastně jdeš. A když jdeš, tak už jsi v cíli“. A tak vypadá život většiny z nás. Jen málokdo dokáže žít opravdu naplno a vědomě v každém okamžiku. Většina lidí žije tak, že ještě jednu věc nedokončili a už přemýšlejí, co budou dělat dalšího.

Další příčinou našich chyb je spěch. Honem, rychle, hlavně stihnout co nejvíce věcí, činností, setkání. Nezáleží ani tak moc na tom jak, ale hlavně kdy. Jenže v horečném spěchu nejsou naše smysly (o našem zdraví ani nemluvě) v ideálním stavu. Zmateně těkají z jedné věci na druhou a zachycují jen část toho, co bychom vnímali za normálních okolností. Není divu, že pak něco přehlédneme. Jak se říká, práce kvapná, málo platná. Ale opět si musíme uvědomit, že stejně tak probíhá i celý náš život – rychle, ale povrchně.

Nemáme čas (jak se nám aspoň zdá) věci doopravdy prožít. Jsme třeba v restauraci na dobrém obědě, ale jíme duchem poněkud nepřítomni – už totiž přemýšlíme, co budeme dělat, až vyjdeme ven a vrátíme se domů nebo do práce. Místo oběda v restauraci si můžeme dosadit jako příklad také procházku v lese, chvíle s rodinou, návštěvu rodičů, dovolenou u moře nebo cokoliv jiného.

Další příčinou chyb je naše pohodlnost. Nechce se nám být důkladní a s věcí, kterou právě děláme, si trochu pohrát. Projevit vůči ní respekt. Dát jí to, co si zaslouží – péči, pozornost, čas. Namísto toho věci odbýváme a děláme svou práci tak říkajíc napolovic. Není divu, že pak i výsledek je jen tak napolovic. A – dotaženo do důsledku – i náš život je pak jen tak napolovic!

Podívejme se, jak se od chyb z nepozornosti najednou dostáváme ke kritickému pohledu na způsob a obsah našeho života. Řeklo by se, že jde o maličkost, a teď takové důsledky! Co s tím dělat? Klíč k řešení věci je v tom, žít naplno v každé chvíli a soustředit se právě na to, co v té chvíli děláš. Čas je teď, místo je tady. Nejde o to, zda děláš věc „velkou“ nebo „malou“. „Důležitou“ nebo zdánlivě nedůležitou“.

Když si vaříš čaj, mysli na přípravu čaje a neopaříš se horkou párou, ani nebudeš muset čaj vylít a dělat znovu, protože jsi jej nechal luhovat více jak pět minut a teď je jako bota. Když jdeš po ulici, dívej se pozorně kolem sebe, všímej si, co se děje a současně kontroluj své držení těla. Uvidíš třeba zajímavé věci nebo lidi, neporaníš si kotník šlápnutím do výmolu a nepřejede tě auto. Když kontroluješ v práci dokument, který jsi právě napsal, nechej všechno ostatní stranou a dej si záležet na tom, abys četl pozorně a s plným vědomím. Vyhneš se zbytečným chybám, které tě budou stát mnohem více času (a nepříjemností), než když vynaložíš těch patnáct minut na důkladnou kontrolu. A když se právě věnuješ své rodině nebo svým zájmům, nemysli na pracovní problémy, ale snaž se plně uvolnit. Nebuď jako ten evangelický kněz, který při milování myslel na své kázání a při psaní kázání myslel na milování. Jde o to nerozptylovat svou pozornost a své síly. Když tě náhle napadne něco – podle tvého názoru – důležitého, poznamenej si svou myšlenku, abys ji nezapomněl, a vrať se k ní později, až na to budeš mít čas. Rakouský spisovatel Josef Kirschner to vyjádřil výstižně:
„Když děláš jedno, nemysli na jiné. Když jsou tvé ruce tady, ať jsou tady také tvé myšlenky.“

Jde také o to, nezahlcovat se množstvím aktivit a nenastavovat si svůj „záběr“ příliš široce. Nebýt maximalista. To ti pomůže lépe soustředit svou pozornost na to, co děláš, a lépe a plněji prožívat svůj život. Neuděláš toho tolik, ale zato budeš žít klidněji a plněji. A to je přece větší hodnota, nebo snad ne?

—

Text je z knihy:

Josef Hlavička – O životní moudrosti aneb Jak žít s lehkostí a vtipem

Český autor – právnik, ktorý toho už má dosť za sebou, dal dokopy praktickú múdrosť s ambíciou šťastnejšie žiť, lepšie sa cítiť a hlbšie sa zamýšľať nad zmyslom všetkého. Vychádzal pritom nielen z vlastného duchovného bohatstva, ale aj z filozofie a skúsenosti mnohých iných autorov, známych osobností, učiteľov a podobne. Preto sa tu nachádza množstvo citátov, ktoré J. Hlavička rozoberá a vysvetľuje. Zároveň ku každej myšlienke uvádza príklad z bežného života (vrátane svojho vlastného). Uvedené idey a názory sú veľmi prehľadne roztriedené podľa zámeru, čomu zodpovedajú názvy kapitol. Čitateľ si tak môže v knihe ľahko listovať znova a znova podľa toho, čo ho zaujíma alebo čo práve rieši.

Je to teda akýsi nadčasový sprievodca, ktorý vám môže pomôcť v ťažkých chvíľach, pri hľadaní rôznych odpovedí alebo inšpirácie. Zároveň si urobíte prehľad o základnej duchovnej múdrosti, ktorá je ľudstvu v súčasnosti k dispozícii.

A ako naznačuje názov, nie je to len vážne, seriózne dielo – je to skôr zbierka dobrých rád a poučných príkladov, ktorá vás dokáže aj pobaviť a priviesť k určitému nadhľadu. Lebo práve nadhľad je v živote často nesmierne dôležitý – pričom práve nadhľad a schopnosť nebrať sa (a teda ani svoje problémy) až tak vážne nám bežne veľmi chýba!

Pôvodná cena: 11.90 EUR, Naša cena: 10.71 EUR, Zľava: 10.00 %

Súvisiace články:

•  – Kniha týždňa: Josef Hlavička – Život jako hra i umění

•  – Jak žít s lehkostí a vtipem: Výbava pro život

•  – Jak žít s lehkostí a vtipem: Pozornost

•  – Život jako práce, hazard, boj? Život jako hra