google27eaa3905ca3fee3.html

Žárlivost je jedna z nejrozšířenějších duševních oblastí, kde se lidé vůči sobě a ostatním, a to zejména ve vztazích, chovají nevědomě. Lidé si myslí, že ví, co je to láska; neví. A z toho, jak lásku chápou, pak vzniká žárlivost. „Láskou“ lidé myslí určitý druh výhradního práva, určitý druh vlastnictví, a nechápou jednoduchou životní skutečnost: v okamžiku, kdy si přivlastníte nějakého člověka, zabili jste ho. Život nejde vlastnit. Nemůžete ho sevřít v pěsti. Pokud ho chcete mít, musíte nechat dlaně otevřené.

Ale po této nesprávné cestě lidé kráčejí už dlouhá století; máme to v sobě tak hluboce zakořeněné, že nedokážeme oddělit lásku od žárlivosti. Jsou téměř jako jedna energie. Když jde vaše láska za jinou ženou, můžete žárlit. Jste tím rozrušená, ale rád bych řekl, že pokud žárlivost nepocítíte, budete mít mnohem větší problém – budete si myslet, že ho nemilujete, protože kdybyste ho milovala, budete žárlit. Lidé se naučili žárlivost a lásku často zaměňovat. Ale ve skutečnosti jsou to naprosté opaky.

Mysl, která žárlí, nemůže milovat, a naopak mysl, jež miluje, nedokáže žárlit. V čem tedy spočívá problém? Musíte se na situaci podívat tak, jako by to nebyl váš problém, pak na něj dokážete nahlédnout s odstupem a uvidíte celou jeho strukturu. Pocit žárlivosti je vedlejším produktem manželství. Ve světě zvířat a ptáků žárlivost neexistuje. Jednou za čas k souboji o objekt lásky dojde, ale souboj je mnohem lepší než žárlení, mnohem přirozenější než žárlivost, která je, jako byste si pálili srdce vlastní rukou. Manželství je vytvořená instituce, není přirozené; příroda vás proto neobdařila myslí, která by se manželství dokázala přizpůsobit. Pro společnost je však nutné, aby milenci mezi sebou měli určitý druh smlouvy, protože samotná láska spadá do kategorie snů. Nedá se na ni spolehnout; v tomto okamžiku je tady a v příštím je pryč. Chcete se pro nastávající okamžik, celou svoji budoucnost, zabezpečit. Teď jste mladí, ale brzy zestárnete a budete chtít, aby s vámi vaše manželka nebo manžel byli ve stáří i v nemoci. Ale aby to bylo možné, musíte učinit několik kompromisů, avšak kdykoli dojde na kompromisy, vznikají problémy.

Manželství je důsledkem podezírání. Manžel měl vždycky podezření, jestli je to dítě, které se jim narodilo, jeho, nebo není. Problém je v tom, že nemá žádnou možnost zjistit, jestli jeho je, nebo ne. Ví to pouze matka dítěte. A protože si otec nemůže být jistý, staví kolem své ženy stále více zdí – to je jediná možnost, jediná alternativa – odpojit ji od širšího okruhu lidí. Ne ji vzdělat, protože vzdělání lidem dává křídla, myšlenky lidem umožňují postavit se na odpor, a tak se ženám nedostávalo vzdělání. Nedostávalo se jim náboženského vzdělání, protože náboženství plodí svaté. Vytváří společnost, které dominuje už po staletí muž, a muž si nedokáže představit, že by žena byla výše postavená nebo svatější než on sám. Muž ženě každou příležitost k růstu odsekává už od kořenů. Je jen továrnou na výrobu dětí. Žádná kultura na světě ženy neakceptuje jako rovné mužům. Žena byla všude na světě utlačována. Čím více byla utlačována, tím více zahořkla. A protože neměla žádnou svobodu a muž měl všechnu, veškeré její potlačované emoce, pocity, myšlenky – celá její osobnost – vytvořila jev žárlivosti. Žije v neustálých obavách, že ji její muž může opustit, může odejít k jiné ženě, může se začít o jinou ženu zajímat. Může ji opustit a ona není vzdělaná, nedokáže se finančně postavit na vlastní nohy. Byla vychována tak, že nemůže odejít do světa; od samého začátku jí říkali, že je slabá.

Indické posvátné písmo praví, že otec by měl ochraňovat dceru; manžel by měl ochraňovat manželku a ve stáří by syn měl ochraňovat matku. Žena musí být ochraňována od dětství až do hrobu. Nemůže se obrátit proti muži této šovinistické společnosti; jediné, co může dělat, je nacházet chyby, které musí existovat. Většinou se nemýlí; většinou má pravdu.

Kdykoli se muž zamiluje do jiné ženy, něco v něm se vůči jeho první ženě změní. Jsou opět jako neznámí lidé, neexistuje mezi nimi most. Ona byla zmrzačena, zotročena a teď opuštěna. Celý svůj život žije v agonii a z této agonie vyrůstá žárlivost. Žárlivost je hněv slabých – těch, kteří nemohou nic dělat, jen uvnitř vřít; kteří by nejraději spálili celý svět, ale nemohou dělat nic, jen plakat, křičet a propadat záchvatům vzteku. Tato situace se nezmění, dokud manželství nebude vystaveno jako exponát v muzeu.

Manželství už není třeba. V minulosti bylo možná užitečné, možná nebylo, spíše je pouhou výmluvou, jak zotročit ženu. Věci je možné řešit jiným způsobem, není nutné obracet se na minulost. Ať už je minulost správná nebo špatná, je na ní dobrá jedna věc – už není! Co se týče přítomnosti a budoucnosti, manželství je naprosto nepatřičné, odporující evoluci člověka a neslučitelné se všemi hodnotami, které milujeme: svobodou, láskou a radostí. Protože muž chtěl ženu zcela zotročit, sepsal náboženská písma, aby se bála pekla, aby prahla po nebi – když se bude řídit pravidly. Tato pravidla existují pro ženy, ne pro muže. Teď už je jasné, že nechat ženu žít v jedovatém prostředí plném žárlivosti je proti duševnímu zdraví. Duševní zdraví ženy ovlivňuje duševní zdraví celého lidstva. Žena musí být nezávislá a samostatná.

Bude skvělé, až se manželství rozpustí, bude to slavnostní událost na Zemi a nikdo vám už nebude bránit. Pokud svou manželku nebo svého manžela milujete, můžete spolu žít celý život a nikdo vám v tom nebude bránit. Tím, že se vzdáte manželství, prostě získáte zpět svou individualitu. Nikdo vás už nebude vlastnit. Nebudete se milovat s mužem jen proto, že je to váš manžel a má právo to od vás požadovat. Z mého pohledu, pokud se žena miluje s mužem, protože se s ním musí milovat, je to prostituce – ne obchod v malém, ale ve velkém! Maloobchod je lepší, dějí se změny. Prostituce ve velkém, manželství, je nebezpečná, nemáte možnost nic změnit. Zvláště pokud jste v prvním manželství, měli byste dostat šanci, protože jste dosud amatér. Teprve po několika manželstvích můžete dospět; potom snad najdete vhodného partnera. A správným partnerem nemyslím člověka, který je „pro vás stvořen“. Žádná žena není stvořena pro konkrétního muže a žádný muž není stvořen pro konkrétní ženu.

Správným partnerem mám na mysli to, že když jste pochopili několik vztahů, budete chápat, které věci mezi vámi způsobují trápení a které vytvářejí pokojný a šťastný život plný lásky. Z hlediska vzdělávání a správného života v lásce je absolutně nevyhnutelné, abyste žili s různými lidmi. Nejprve byste měli absolvovat několik vztahů. Na vysoké škole byste měli projít několika vztahy. A neměli byste spěchat při rozhodování – to není nutné, svět je velký a každý člověk má jedinečné kvality a krásu. Až projdete několika vztahy, začnete si uvědomovat, jaký druh žen nebo jaký druh mužů k vám má přátelský vztah, ne nadřazený ani otrokářský. V přátelství není třeba manželství, protože přátelství je mnohem výš.

Pokud jste žárliví, je to kvůli tomu, že jste žárlivost dostali jako dědictví. Budete muset změnit mnoho věcí, ale ne proto, že říkám, abyste je změnili, ale protože chápete, že je drastická změna potřeba. Na celém světě se rozšířil názor, že pokud jde někdy muž k jiné ženě nebo žena k jinému muži, manželství se tím zničí. To je naprosto mylná představa. Naopak pokud v každém manželství budou existovat volné víkendy, bude mezi manžely mnohem silnější spojení, protože nebude narušovat individuální svobodu: každý z partnerů chápe potřebu rozmanitosti. Takové jsou lidské potřeby.

Kněží, moralisté a puritáni nejdříve vytvořili ideál. Vytvořili nádherné ideály a teď vám je nutí. Chtějí, abyste byli všichni idealisté. Deset tisíc let jsme žili v temném a skličujícím stínu idealismu. Já jsem realista. Nemám žádné ideály. Pro mě znamená chápání reality a spojení se s realitou jedinou možnou správnou cestu inteligentního muže a inteligentní ženy. Rozumím tomu tak, že pokud manželství nebude natolik striktní záležitostí, nebude zkostnatělé, ale flexibilní jako přátelství… aby vám žena mohla říct, že potkala krásného mladého muže a bude s ním trávit tento víkend – „A pokud tě zajímá, můžu ho přivést k nám; bude se ti také líbit.“ Dokáže-li manžel říct, nikoli jako pokrytec, ale jako opravdová lidská bytost: „Tvá radost, tvé štěstí je i mým štěstím. Užij si to, protože vím, že když se vrátíš od své nové a osvěžující lásky, budeš taky nová a osvěžená. Nová a osvěžující láska ti přinese svěží mladost. Tento týden jeď ty a příští týden budu mít svůj program já.“ To je přátelství. A když se vrátí domů, budou si spolu povídat o tom, jakého muže potkala, co se z něj vyklubalo, že to nebylo tak skvělé… On jí může říct o ženě, kterou potkal… V takovém domě se cítíte v bezpečí. Jednou za čas můžete zaletět až do nebe, divoce a svobodně, vrátit se zpět ke svému partnerovi, který na vás čeká, a nemusíte se hádat, ale podělit se o svá dobrodružství.

Potřebujete jen trochu porozumění. Nijak to nesouvisí s morálkou, ale pouze s trochu inteligentním chováním. Víte moc dobře, že ať je muž nebo žena sebekrásnější, začne vám časem jít na nervy. Stejná geografie, stejná topografie, stejná krajina… Lidská mysl není stvořena pro monotónnost; ani pro monogamii. Je naprosto nezbytné žádat rozmanitost. Není to nic proti vaší milé. Ve skutečnosti je to tak, že čím více žen budete znát, tím více budete chválit vlastní ženu; vaše pochopení se prohloubí. Vaše zkušenost vás obohatí. Čím lépe poznáte několik mužů, tím přesněji dokážete rozumět svému manželovi. Žárlivost zmizí – oba budete svobodní a nic neskrýváte. S přáteli sdílíme všechno, zejména ty okamžiky, které jsou krásné – okamžiky lásky, okamžiky poezie, okamžiky hudby. Ty by se měly sdílet. Váš život se tím obohatí. Můžete se na sebe naladit natolik, že celý život zůstanete spolu, ale bez manželství. Žárlivost bude trvat tak dlouho, dokud bude manželství základem společnosti.

Dejte muži z celého svého srdce absolutní svobodu. A řekněte mu, že nemusí nic skrývat: „Uráží mě, když cokoli skrýváš. Znamená to, že mi nevěříš.“ A stejně tak muž své ženě může říct: „Jsi stejně nezávislá jako já. Jsme spolu, abychom byli šťastní, jsme spolu, abychom vyrostli do větší blaženosti. Jeden pro druhého uděláme všechno, ale nebudeme se navzájem věznit.“ V dávání svobody je radost; když máte svobodu, i to je radost. Můžete mít mnoho radosti, ale veškerou energii obracíte v trápení, žárlivost, hádky a neustále se snažíte mít toho druhého pod palcem. Je to přitom tak snadné: pokud chápete sami sebe, budete chápat také svého partnera. Copak nesníte o jiných lidech? Skutečnost je taková, že když se ve snu setkáte se svým manželem nebo manželkou, jedná se o velmi vzácný jev. Lidé se ve snu se svým manželem nebo manželkou nikdy nesetkávají; viděli je už dostkrát! Teď, dokonce v noci, i ve snu, copak nemáte žádnou svobodu? Ne, ve snech se vám zdá o manželkách vašich sousedů, o manželech vašich sousedek.

Musíte pochopit, že z určitého pohledu tvoříme špatnou společnost, společnost, která neodpovídá lidské přirozenosti. Touha po rozmanitosti je základní kvalitou každého inteligentního člověka. Čím více inteligence máte, tím více rozmanitosti budete chtít – mezi inteligencí a rozmanitostí existuje určitý vztah. Kráva se spokojí s jedním druhem trávy; po celý život se nedotkne jiného druhu. Nemá mysl, která by se měnila, aby poznávala nové věci, aby zkoumala nová teritoria, aby se odvážila do nového prostoru. Básníci, malíři, tanečníci, hudebníci, herci mají víc lásky, ale jejich láska není zaměřena na jednoho člověka. Mají více lásky, ale pro tolik lidí, s kolika se setkají. Jsou to inteligentní lidé, zastupují naši tvořivou část. Idioti nechtějí měnit nic. Bojí se změn, protože každá změna znamená, že se budou muset zase něco naučit. Idioti se chtějí naučit něco jen jednou a zůstat u toho celý život. Může to být stroj, může to být manželka, může to být manžel, na tom nezáleží. Znáte jednu ženu, znáte její sekýrování, zvykli jste si na to. A někdy nejenom zvykli, stali jste se na tom závislými. Když vás najednou žena přestane sekýrovat, nebudete moct v noci usnout – co se stalo? Kde se stala chyba?

Jeden přítel si mi neustále stěžoval na svou manželku: „Je pořád smutná, má protažený obličej, až mám strach přijít domů. Snažím se zabíjet čas tady v klubu nebo v jiném klubu, ale nakonec musím jít domů a tam je ona.“ Řekl jsem mu: „Udělej jednu věc, jenom na zkoušku. Protože je tak vážná a pořád tě sekýruje, neumím si představit, že přijdeš domů s úsměvem.“ Řekl: „Myslíš, že bych to dokázal? V tom okamžiku, když ji spatřím, něco ve mně zamrzne – s úsměvem?“ Řekl jsem mu: „Pouze na zkoušku dnes udělej jednu věc: kup krásné růže a tu nejlepší zmrzlinu ve městě. A když půjdeš domů, usmívej se a zpívej si písničku!“ Řekl: „Udělám to, ale nemyslím si, že se něco změní.“ Řekl jsem: „Půjdu za tebou a budu se dívat, jestli se něco změnilo, nebo ne.“ Můj nešťastný přítel se hodně snažil. Mnohokrát se cestou domů začal smát. Zeptal jsem se ho: „Čemu se směješ?“ Řekl: „Směju se tomu, co dělám! Chtěl jsem, abys mi řekl, že se s ní mám rozvést, a tys mi navrhl, abych se choval, jako bych šel na rande!“ Řekl jsem: „Jenom si představ, že je to rande… udělej, co je v tvých silách.“ Otevřel dveře a tam stála jeho žena. Nejdřív se usmál a pak se sám sobě začal smát, že se na ni usmál… jeho žena tam stála jako solný sloup. Dal jí květiny, zmrzlinu a pak jsem vešel já. Jeho žena nemohla věřit tomu, co se děje. Když muž odešel na toaletu, zeptala se mě: „Co se děje? Nikdy mi nic nepřinesl, nikdy se neusmál, nikdy mě nikam nevzal, nikdy jsme neměla pocit, že mě miluje, že mě respektuje. Co se to stalo za zázrak?“ Řekl jsem: „Nic; oba jste jen dělali chybu. Teď, až přijde z toalety, pořádně ho obejmi.“ Řekla: „Obejmout?“ Řekl jsem: „Jedno objetí! Dala jsi mu už tolik věcí, teď mu dej jedno pořádné objetí. Je to tvůj manžel, rozhodli jste se, že budete žít společně. Buď spolu radostně žijte, nebo se radostně rozlučte, jinak to nemá smysl… život je moc krátký. Proč plýtvat životy dvou lidí, když to není nutné?“ V tom okamžiku vyšel muž z toalety. Žena trochu zaváhala, ale trochu jsem ji postrčil, a tak svého muže objala, ale ten z toho měl takový šok, že upadl na podlahu! Nikdy ho nenapadlo, že ho žena obejme. Musel jsem mu pomoct na nohy. Řekl jsem: „Co se stalo?“ Řekl: „Jenom jsem si nikdy nedokázal představit, že tahle žena umí objímat a políbit – ale umí! A když se usmála, byla tak krásná.“

Dva lidé, kteří spolu žijí a milují se, by měli dohlédnout na to, aby jejich vztah neustále rostl, a každou sezonu by měli domů nosit více květin a dělat si více radosti. Stačí, když spolu budete jen tiše sedět. Ale to všechno je možné jen tehdy, když opustíte zastaralou představu manželství. Více než přátelství je nepřirozené, a pokud manželství potvrdí soud razítkem, pod tímto razítkem vztah také umírá. Lásku nemůžete podřídit právnímu řádu. Láska je nejvyšším řádem. Musíte pouze objevit její krásy, její poklady. Nestačí jen papouškovat všechny velké hodnoty, které z člověka dělají nejvyšší projev vědomí na této planetě. Měli byste je uplatňovat i ve vztahu.

Vypozoroval jsem také, že když se jeden z partnerů začne chovat správně, dříve nebo později ho následuje i ten druhý. Protože oba prahnou po lásce, ale nevědí, jak jí dosáhnout. Na žádné univerzitě se neučí, že láska je umění, že jste život pouze nedostali, ale že se všechno musíte učit od nuly. Je dobře, že vlastními silami musíme objevit každý poklad, který je v životě ukrytý. Láska je jedním z největších pokladů existence. Ale místo toho, aby spolu lidé putovali a hledali lásku, krásu a pravdu, plýtvají časem v hádkách a žárlení. Buďte jen trochu obezřetní a začněte se změnou u sebe; neočekávejte to od druhé strany. Na druhé straně se to začne dít také. Úsměv nic nestojí, láska nic nestojí; když budete sdílet své štěstí s někým, koho milujete, nic to nestojí.

Text je úryvek z knihy:

Osho – O emocích – Osho je jedním z nejvíce provokujících a inspirujících duchovních učitelů naší doby. V této knize nám pomůže pochopit kořeny emocí a poskytne informace o tom, jak lépe zvládat své reakce a dozvědět se více o sobě i druhých. Oshův jedinečný vhled do podstaty lidské mysli a srdce dalece přesahuje konvenční psychologii. Učí nás, jak můžeme plně prožívat své emoce a tvořivě s nimi zacházet tak, abychom žili bohatším životem.



Súvisiace články:


 

(Prečítané 2 962 krát, 1 dnes)

4 Responses to Chápání kořenů žárlivosti

  1. Milan píše:

    Každý človek píše podľa toho, čo v živote sám zažil, myšlienky sa vždy odvíjajú od vnútorného zamerania človeka, nech už sú navonok zdôvodnené akokoľvek. Osho zrejme nikdy nezažil skutočnú lásku k žene a preto píše tak, ako píše.

    Skutočná láska muža a ženy je JEDNOTA. V skutočnej láske obaja cítia, že nerozlučne patria k sebe, tak ako duch človeka je neoddeliteľný od Boha a naše telo od Zeme. Kto lásku takto cíti, pre toho je manželstvo len prirodzeným vyústením lásky a následne sa rodina stáva najprirodzenejším miestom, v ktorm vyrastá nový život.

    Nech si ohovárači hovoria, čo chcú, my vieme, že je to len ich nevedomosť.

  2. Zmatek píše:

    Velice zajímavý článek, který ve mě ovšem zanechal více než rozporuplné pocity. Částečně souhlasím s autorem a částečně s Milanem (poznámka z 20.března). Pravda na toto téma totiž neexistuje, každý jednotlivec má svůj (ať ovlivněný či ne) názor. Ovšem ne každý si ho dovolí prezentovat jako základní pravidlo, podle kterého by se měl někdo další řídit. Nejen lidé tvoří od nepaměti páry založené na vzájemné úctě, sounáležitosti, pokoře i toleranci(souhrnně třeba lásce? Je vlastně jedno jak se toto pojmenuje..) a to převážně pro zachování rodu nebo druhu, zkrátka za účelem rozmnožování. Zůstávají spolu i když reprodukční schopnosti pominou. Lidé i zvířata. (pokud ovšem vynecháme chování kudlanek, černých vdov a podobně….)
    Článek autora Nevšedko ve mě budí dojem o vyvolání strachu z manželství nebo jakéhokoli druhu svazku. A navíc vlastně otevřeně nabádá k bigamii.
    Na druhou stranu uznávám, že lidé by neměli vstupovat bezhlavě do prvního manželství (nebo svazku chcete-li) hned na první zamilování. I když nikde není psáno, že i toto může fungovat. Ostatně i obráceně: někomu ani desítka prožitých vztahů nepomůže utužit ten následující.
    Každému vyhovuje něco jiného, každý jednotlivec je individualita. A pokud se potkají dvě souzněné duše je jen na nich, jak se svým dalším životem naloží. A také jestli se nechají něčí ovlivnit.
    Přeji všem štěstí a „lásku“

    Ps: jen do mě…..

    Petr KV

    • Nevšedko píše:

      Súhlasím s Vašim názorom, že každý vzťah je jedinečný a každý sa môže rozhodnúť čo mu najlepšie vyhovuje. Ja nie som autorom týchto slov, som iba autorom blogu, ale celý tento text je úryvok z knihy – OSHO – O emocích. Osho sa snaží len rozbiť tradičné chápanie vzťahu, aby ľudia nekonali podmienene, podľa naučených vzorcov. Tento text je samozrejme trochu vytrhnutý z kontextu celej knihy.

      ďakujem za podnetnú reakciu

  3. Kateřina Kopecká píše:

    ANO, LÍB SE MI TO, POUČNÉ :)))