Vlastimil Hela: Tajemství bohyní na Žítkové

Možná vám tehdejší doba, na začátku 20. století přijde podobná té dnešní. Možná škoda, že už tady nejsou bohyně na Žítkové, ač obec je doslova v obležení turistů a své mystické a jedinečné naladění si zachovává.Místní jsou pyšní na místo, na kterém žijí. Jen ty bohyně tady chybí, snad proto, že čas jejich úkoly odvál a dnešní doba přináší něco jiného, nového… Faktem je, že kniha Vlastimila Hely je opravdu pokorným a úctyplným pojednáním, které mělo být původně pouze znovuvydanou a zveřejněnou knihou Josefa Hofera, faráře, který díky své podivuhodné a nesmlouvavé osobnosti (byl Štír – jak typické) zaznamenal život na Žítkové a podrobně se věnoval také zkušenostem a zážitkům žen, šeptuch a léčitelek. Proslulých žítkovských bohyní. No a nebyl jim zrovna nakloněn, jeho vztah k nim se ale po letech měnil, měnil se i jeho vztah k tomu prostému, těžkému a velmi svéráznému kraji a lidem v něm, nakonec až tak, že s úctou a nefalšovanou láskou pojal Josef Hofer přání tu být také s úctou pohřben.

Ochutnáte tu nářečí, tehdejší mluvu, atmosféru, od počasí po charakteristiky osob zde žijících. Na vlastní fantazii pocítíte bláto, došky, sychravé podzimy i sněhové závěje. Chuť pověr, zvyků, s přírodou spjatých rituálů a stíny zla, které bylo dříve vnímáno. Pro mne bylo zajímavé i to, jakým způsobem bylo smýšleno, jak autor citlivě zachoval tehdejší moudrost, vnímání světa a včlenil do toho své myšlenky, kterými se nikterak nepovyšoval, ani neměnil tón celé knihy. Stala se tak celistvá, je to jako do měkké podušky vsazený příběh Josefa Hofera, nad kterým máte tu čest si povídat s někým, kdo tento kraj dobře zná a fascinován věnoval kus života studiu žítkovských bohyní.

Testem nadhledu byla i samotná osoba Josefa Hofera, který nejprve skryt pod anonymním jménem kritizoval velmi nevybíravě praktiky církve zneužívající v té době moc vskutku nad míru, a později nucen se s ní nějak sžít, aby ji na sklonku života definitivně opustil. Příběh, ve kterém je vzácná příležitost sledovat nejen životní pouť plnou změn jednoho člověka, ale jeho úhly pohledu sledovat i generace šeptuch a léčitelek, které měly široko daleko pověst, která překoná věky.

No, škoda že tu už nejsou. Jenže, obětovaly život druhým, možná proto už tu pro ně není místo. Nebo jsou už jen přežité, jsme v jiné vývojové fázi? Tak to ukáže čas.

Každopádně obrovský vděk i za fotografie v knize zveřejněné, protože podívat se alespoň na staré černobílé fotografii do očí žítkovské Bohyni s velkým B…. je i jen z knižních stránek nezapomenutelným zážitkem.

O autorovi:

Vlastimil Hela (1956) pochází z Bojkovic poblíž Moravských Kopanic, kde se na Žítkové narodil jeho pradědeček. Příběhy z moravsko-slovenského pomezí i tamní bohyně ho přitahovaly od mládí a jeho prvními nesmělými literárními díly byly povídky o kopaničářích. Je autorem řady regionálních historických monografií a také publikací Ty jsi moje vstupenka do Nirvány, Umírali i za naši svobodu, nezapomínáme a Hej Joe!

Působí jako mentální kouč a lektor, vede semináře o leadershipu, zvládání času a stresu a komunikaci se zákazníky. Využívá při tom nových poznatků z psychologie, výzkumů lidského mozku a dlouholetých osobních zkušeností.

Publikuje v časopise Regenerace a je hlavním koordinátorem Keltského telegrafu (www.keltskytelegraf.cz)

Vydalo nakladatelství Eminent, 2017, www.eminent.cz