LÁSKA A POZNANIE – ZÁRUKA BUDÚCNOSTI

Čím ďalej tým viac sa objavujú poznatky, že momentálny vývoj ľudstva je bez pochopenia úlohy Krista nemožný. Zmätení cirkevným výkladom nie sme schopní vnútorne prežiť toto poslanie a naladiť sa na pravú lásku. Nielen o nej hovoriť, ale ju aj prijať a žiť ju. Toto je najzrozumiteľnejší výklad, ktorý sa mi podarilo nájsť na internete.

*

…Podívejme se na to, co vlastně Kristus přináší. Mluví o LÁSCE. Nejen mluví, on ji káže, ale i žije. On sám je projevem LÁSKY. Teprve tento přístup otevírá nádheru života. Mnozí dodnes neporozuměli jeho odkazu, a přitom je tak jednoduchý. Toto neporozumění spočívá v tom, že LÁSKU je nutno žít či prožít k tomu, abychom porozuměli, o čem vlastně je. Ten, kdo o LÁSCE pouze slyšel – nezná ji. Ten, kdo o ní píše a nežije ji – nezná ji. Ten, kdo o ní filozofuje a neprožije ji – nezná ji. LÁSKU nelze poznat jinak, než skrze život sám. LÁSKA je hluboké souznění Života, Vesmíru a Boha. Jen naplněním odkazu všech těchto veličin je možné tuto LÁSKU uchopit. Je jasné, že tu nemluvím o lásce muže a ženy dneška, která je sražena na kolena pouhým prožíváním více méně emočního vztahu. LÁSKA, o níž hovořím, oslovila jen nemnohé z nás. Tato LÁSKA je láskou na celý život a nemá nic společného s emočním vzplanutím, kterému dnes tento název (láska) připisujeme.

Kristus, zrovna tak apoštolové i první křesťané, jsou touto LÁSKOU naplněni.

Čím jsou to vlastně naplněni, co je ona LÁSKA, která je naprosto ojedinělá, a s níž se dosud setkal jen málokdo? LÁSKA je energie čtvrté čakry, jež svým působením a transformací těla umožňuje jeho nesmrtelnost v ukládání esencí do torzních (příčných)[1] polí informačních struktur našich jemnohmotných těl. Tuto složitou definici si nyní vysvětlíme na jednoduchých příkladech.

Těsně po ukřižování Krista dochází k pozoruhodné události.

Svatý Pavel z Tarsu, apoštol Pavel, hebrejsky Šaul (Saul), česky také Šavel, je jedna z nejdůležitějších biblických postav (narozen zač. 1. století, Tarsos – † 65/67, Řím)

Šavel, jeden z velmi intenzivních a obávaných pronásledovatelů křesťanů, má u Damašku mystický zážitek Krista. Při něm je do jeho Já–ství otevřena cesta vysokých vibrací LÁSKY (tedy samotného Krista). Šavel projde bleskově očistou a přijme tuto vysokou energii informačního charakteru jako součást sebe sama.

Mění se na zcela jinou bytost (transformuje se). Nadále používá jméno Pavel a jde o velikána rané církve. Jde o sv. Pavla. Co se vlastně stalo? Šavel jako pronásledovatel křesťanů, byl tím, kdo chtěl dodržovat pořádek, řád a vadila mu disharmonie, kterou v daném okamžiku přičítal křesťanům. Byl ale zároveň i hledajícím člověkem.

Na rozdíl od současnosti není nikdo předem vinen neznalostí zákonů před BOHEM. Boží spravedlnost, na rozdíl od lidské, nikoho nečiní odpovědným, pokud ten jedná z neznalosti.

Proto může dojít k tomu, že úhlavní nepřítel je bez problému přijat do souručenství křesťanstva. Je nutné si uvědomit, že v té době se jedná o skutečné křesťany, kteří jsou naplnění Kristovým odkazem.

Oni mají v sobě to samé, co získává sv. Pavel – LÁSKU. Proto zde není místo pro cokoliv ve smyslu msty či odplaty. Tyto emoční energie vskutku nemají se skutečnou LÁSKU nic společného.

Po ukřižování Krista dochází k pokusu křesťany zlikvidovat za každou cenu. Jsou známy hrůzné scény, při nichž jsou křesťané předhazováni v arénách lvům jako potrava. Přitom stačí v mnoha případech zdánlivá maličkost. Zřeknout se Krista. Křesťané ale volí raději smrt, než by se zřekli své víry. Pro Římany nepochopitelná věc, pro ostatní lidi šok: někdo se nechá roztrhat divou zvěří, jen aby nemusel zpochybnit svou víru! Pokud by se jednalo o jedince, pak lze namítnout, že není při smyslech. Množství křesťanů bylo ale mnohem větší, než by se dalo očekávat u duchovní úchylky.

Je tu tedy něco, co jednoznačně převažuje nad všemi hodnotami dosud známého života římského občana. Něco, co nevyváží ani pozemský život sám o sobě.

Ano, to něco byla LÁSKA. Lidé kolem prvních křesťanů měli možnost vnímat skutečnou víru, již přinesl Kristus, v původní, nezměněné podobě. Tato víra vyvolávala mystický stav, jenž tito lidé zažívali a jejž lze nazvat prožitím pocitu hluboké, všeobjímající LÁSKY.

Tato víra sama o sobě byla naprosto dostatečná, aby osvobodila člověka od všech pozemských starostí a všech provázaností negativního charakteru a umožnila mu hluboké prožití a prožívání skutečného života tak, jak byl původně zamýšlen při vytvoření člověka.

DESATERO nebylo zrušeno příchodem Krista, ale naplněno novým duchem dějin, který daleko převýšil vše, co toto DESATERO dosud obsahovalo. Dar Boží milosti v podobě daru LÁSKY dosáhl takového stupně, který pozvedl člověka do stavu dosud nebývalého souznění s Boží existencí.

Tak po třech staletích ztratila víra svůj hlavní trumf, kterým byla ona LÁSKA s velkým L.

Nikdy v dějinách nedošlo k něčemu podobnému. Dosud nikdo na Zem nepřinesl podobnou nádobu Boží milosti.

Nebyl to ani Buddha, ani nikdo před ním, ani po něm, až do doby Krista. Kristus je vskutku mezníkem v lidských dějinách, a to, že tuto bytost jsme se odvážili zavraždit potupnou smrtí na popravčím nástroji tehdejší doby – na kříži, je velkou lidskou karmickou zátěží. Je to známka a pečeť naší hanby před duchovním světem, kterou budeme muset vyrovnat svou činností a prací pro Universum.

Boj Říma s vírou v Krista byl čím dál tím méně účinný. Ať byly použity jakékoliv prostředky, tuto víru se nedařilo utlumit, natož zlikvidovat. Lidé stále houfněji přecházeli do tábora křesťanů a ve víře, která osvobozovala, nacházeli řešení svých životních trampot. Byla to LÁSKA, jež je oslovovala, a oni naslouchali.

Řím a vládnoucí elita, po třech staletích marných bojů pochopily, že tudy cesta nevede. Bylo jasné, že další boj by byl nejenom kontraproduktivní, ale přímo zkázný pro říši. Bylo nutno najít jiné řešení.

Toto řešení se vskutku našlo, a to v tom, že boj byl zastaven zvenčí a přenesen dovnitř křesťanstva. Aby to bylo možné, tak došlo k formálnímu zastavení nepřátelství a k oficiálnímu přijetí tohoto náboženství jako státního. Řím se stal křesťanským.

Do čela křesťanstva ale byli postaveni lidé toužící po moci, slávě, postavení a především po majetku. Že tito lidé neměli nic společného s LÁSKOU a s odkazy Krista, je evidentní.

Tak po třech staletích ztratila víra svůj hlavní trumf, kterým byla ona LÁSKA s velkým L. Tato LÁSKA přešla do skrytu učení a je přístupná jen pro nemnohé z lidí. Jako nit se od té doby táhne dějinami a oslovuje pouze připravené. Tak se semtam v dějinách objevují významní lidé, kteří tvoří výjimku v lidské populaci. U nás jde o lidi typu Jana Husa, Karla IV. nebo J. A. Komenského.

Podobně jako se zneužilo DESATERO na vytvoření zákonů, jež jsou poplatné vládnoucí vrstvě, tak i pojem LÁSKA byl degradován na pojem s malým „l“ a takto nadále prezentován. To, co je dnes míněno pod slovem láska, nemá nic společného s původním významem tohoto slova. Láska současnosti je degradována na vztah mezi mužem a ženou, a to v tom lepším případě. Jinak je tu hrubý pokus ji vykládat pouze jako „chemický produkt žláz“, tedy v podstatě jako atribut sexu. Nejde o nevědomost, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale o hrubý útok temných sil.

Tak vedle útoku na DESATERO, a především jeho znevážení v současných zákonech, je tu další útok proti lidskému souznění, odpouštění a soucítění. Tedy proti LÁSCE.

Ani jeden z těchto útoků je nemůže zničit. Může ale u většiny populace nastolit stav nevědomosti, který je vlastně stavem oddělenosti od těchto fenoménů minulosti. Oddelení od Krista. Proto nastává v současnosti další stádium vývoje, který definitivně rozhodne o lidstvu.

Tímto stavem je stav POZNÁNÍ.

Jsme v současnosti.

Nepředstavitelná změť zákonů, nařízení a vyhlášek je tak obludná, že se v ní nevyznají ani specialisté s dlouholetou praxí a zkušeností, kteří tento obor práva mnoho let studovali. Vše je popisováno do detailu, který nikdy nemůže pochopitelně vystihnout skutečnost.

Takže je velmi snadné nacházet kličky a zákon obcházet a přestože je téměř nemožné obsáhnout vše, co zákon říká, je stejně nemožné dosáhnout toho, aby lumpové, podvodníci a darebáci všemožného kalibru byli trestně odpovědni. Stačí, aby se jen trochu vyznali v právu či měli někoho, kdo to dokáže, a v džungli zákonů jsou nepolapitelní.

Přitom řešení je tak prosté, že až bere dech. Stačilo by, aby vše bylo vztaženo na několik základních práv, které se vztahují přímo k člověku podobně jako DESATERO, a zbytek by byl přikryt tak zvaným DUCHEM zákona.

Neboli.

Soudce by s definitivní platností stanovil nejenom vinu, ale i zákon, který by se uplatnil jako předloha k řešení dané kauzy. Tak by se stalo, že počet zákonů by se scvrkl na několik desítek, a ty by se bez problémů mohl naučit každý. Právo by se stalo srozumitelné, jednoduché a hlavně spravedlivé.

To pochopitelně není záměrem temných sil, a proto je situace taková jaká je. Ještě daleko horší je situace s LÁSKOU.

Jsme v systému, který je založen na opaku LÁSKY. Je založen na dravosti, bezohlednosti a zničení soupeře. Je založen na netolerantnosti a bezcitnosti k člověku, k bližním, k přírodě i k věcem kolem nás. Konkurence, jak je v současnosti prezentována, představuje to nejhorší z člověka a v člověku. Tvrzení, že jen konkurenční boj je cestou k pokroku, je jedním z nejhorších zločinů proti lidskosti.

Jde tu opět o zničení základů LÁSKY, protože tolerance, souznění a pomoc jsou odsuzovány na okraj společnosti. Ale ani to temným silám nestačí.

Mají takovou obavu z LÁSKY, že se ji snaží degradovat i v takzvaných charitách a pomocných programech soucitných lidí. Současná pomoc lidem umírajícím v Africe či jinde hladem a podvýživou nespočívá ve skutečné pomoci, ale pouze v pokusu zachovat současný stav.

Jak jinak nazvat „pomoc“, která přichází v podobě napůl rozkradených potravin a zásob nutných k přežití? Vždyť jde o pokus vytvořit z těchto lidí závislé, nemohoucí a nemyslící uskupení, které vždy bude ochotno k čemukoli za kus chleba. Toto není a nikdy nebyla pomoc, ale zločin.

Skutečná pomoc spočívá v tom, že těmto lidem pomůžeme stát se soběstačnými. Aby žili jako lidé, kteří nám mohou cosi nabídnout, a nemuseli čekat s nataženou rukou jako žebráci. Je nutno si uvědomit, že do tohoto stavu se nedostali vlastní vinou, ale vinou nás, bohatších, kteří nerozumnou měnovou politikou finančních zdrojů je srazili na kolena.

Nebudu se zde rozepisovat o dravosti měnového fondu světa, který je ochoten jít přes mrtvoly. Normálně uvažujícímu člověku to musí docházet. Chci pouze opět poukázat na neskutečný útok, jenž je veden proti normálnímu žití.

Další degradací LÁSKY je přímo závratný trh se sexualitou. Nejde jen o pornografii, ale i o prostituci či zobrazování vyzývavých žen či polointeligentních svalovců v časopisech. V neposlední řadě jde i o nepředstavitelný nástup tuposti a brutality ve filmech všeho ražení. Vše to má hluboký dopad na společnost, která se tímto způsobem zastrašuje a degraduje v pozitivním myšlení a vývoji.

Vývoj jako takový ale nelze zastavit. Nastupuje poslední fáze před rozhodujícím stavem, do něhož lidstvo míří. POZNÁNÍ.

pokračovanie článku – LÁSKA A POZNANIE – ZÁRUKA BUDÚCNOSTI (pokr.)

*

Zdroj – www.cesta-poznani.estranky.cz (krátené)

*

Skvělá kniha o křesťanském mysticismu:

Omraam Mikhaël Aïvanhov – Nový pohled na Evangelia – Významný duchovní učitel a filozof, původem z Bulharska, působící ve Francii, žijící v r. 1900-1986. V této knize interpretuje příběhy z evangelií ne jen jako reálné či naopak symbolické události, ale především jako psychologické situace. Odhaluje tak skryté, neměnné, duchovní skutečnosti našeho života.

*

*