google27eaa3905ca3fee3.html

Od povrchu ke středu

blissful-woman2

Gautama Buddha řekl: Existuje rozkoš a existuje blaženost. Zřekněte se prvého, abyste získali druhé.

Meditujte o tomto výroku tak hluboce, jak je to jen možné, poněvadž toto prohlášení v sobě obsahuje jednu z nejzákladnějších pravd. Je zapotřebí, abyste pochopili následující čtyři slova, abyste o nich hloubali: prvním je rozkoš, druhým štěstí, třetím radost a  čtvrtým blaženost.

Rozkoš je fyzická, fyziologická. Rozkoš je nejpovrchnější věc v životě, je to vzrušení. Může být sexuální nebo se týkat jiných smyslů, může jít o posedlost jídlem, avšak její kořen se nachází v těle. Tělo je váš okraj, váš obvod. Není to váš střed. A žít na okraji znamená, že jste vydáni na milost všemu, co se děje okolo vás. Člověk, který hledá rozkoš, je vydán na milost náhodě. Je jako vlny na hladině oceánu, jež závisejí na milosti větru. Jestliže vane silný vítr, vlny existují. Když vítr ustane, vlny zmizí. Jejich existence není nezávislá, jsou závislé – a vše, co je závislé na něčem zvnějšku, vytváří pouta.

Rozkoš závisí na druhých. Jestliže milujete nějakou ženu, je-li to vaše rozkoš, pak se tato žena stává vaším pánem. Milujete-li muže – pokud je to vaše rozkoš a cítíte-li se bez něho nešťastní, zoufalí a smutní – spoutali jste sami sebe. Postavili jste vězení, přestali jste být svobodní. Jestliže hledáte peníze a moc, budete závislí na penězích a moci.

Člověk, který neustále hromadí peníze, je-li jeho potěšením větší a větší množství peněz, bude čím dál tím nešťastnější. Je to proto, že čím více peněz má, tím více jich chce, a čím více jich má, tím větší má strach, že o ně přijde. Je to meč, který má dvě ostří: první ostří je touha mít víc. Čím více požadujete, čím více toužíte, tím silnější máte pocit, že vám něco schází. Připadáte si prázdnější, dutější.

Druhým ostřím tohoto meče je, že čím více vlastníte, tím více se obáváte, že by vám to někdo mohl vzít. Někdo vám to může ukrást. Banka může zkrachovat, politická situace v zemi se může změnit, může v ní zavládnout komunizmus… vaše peníze jsou závislé na tisíceru věcí. Peníze z vás nedělají pána, dělají z vás otroka.

Rozkoš je okrajová, a proto zákonitě závisí na vnějších okolnostech. Je to jen vzrušení. Jestliže je vaší rozkoší jídlo, z čeho se vlastně radujete? Jen z chuti – na okamžik, když se jídlo střetne s chuťovými buňkami na vašem jazyku, zakoušíte pocit, který si vykládáte jako rozkoš. Je to vaše interpretace. Dnes vám to může připadat jako rozkoš, avšak zítra už nikoliv. Budete-li jíst stejné jídlo každý den, vaše chuťové buňky na něj přestanou reagovat. Zakrátko jej budete mít po krk.

Takto se lidé stávají otrávenými – jeden den se ženete za nějakým mužem nebo ženou, a den nato se snažíte najít výmluvu, jak se téhož člověka zbavit. Téhož člověka – nic se nezměnilo! Co se mezitím stalo? Druhý vás nudí, poněvadž celá vaše rozkoš spočívala v tom, že jste objevovali nové. Nyní už ten druhý pro vás nový není, obeznámili jste se s jeho teritoriem. Znáte jeho tělo, jeho křivky a povrch. A mysl opět prahne po něčem novém. Mysl neustále dychtí po něčem novém. Takto vás bez přestání udržuje v budoucnosti. Nechává vás doufat, avšak nikdy vaše naděje nenaplní – nemůže. Mysl může vytvářet jen nové naděje, nové touhy.

Stejně jako na stromech rostou listy, rostou v mysli touhy a naděje. Toužili jste po novém domě a nyní jej máte – kam se poděla rozkoš? Zakusili jste ji jen na okamžik, když jste dosáhli svého cíle. Jakmile svého cíle dosáhnete, vaše mysl o něj ztratí zájem a opět spřádá nové pavučiny tužeb. Přemýšlí o jiných, větších domech. A tak je tomu se vším.

Rozkoš vás udržuje v neurotickém, roztěkaném stavu, v nepřetržitém zmatku. Je tolik tužeb, které se dožadují vaší pozornosti, a žádnou z nich nelze uhasit. Jste obětí hejna šílených tužeb – šílených z toho důvodu, že je nelze uspokojit – a tyto tužby vás vláčejí různými směry. Prožíváte rozpor. Jedna touha vás vede doleva, druhá vás táhne doprava a současně se snažíte uspokojit obě dvě. Cítíte se rozpolceně, cítíte se rozděleně, máte pocit, že jste rozerváni. Máte pocit, že se rozpadáte na kousíčky. Není za to zodpovědný
nikdo jiný. Tuto situaci vytváří nesmyslné toužení po rozkoši.

Je to složitý fenomén. Nejste jediní, kdo hledá rozkoš – tutéž rozkoš hledají miliony lidí. To je důvod, proč dochází k velikému boji, rodí se konkurence, násilí a rozpoutávají se války. Všichni jsou nepřítelem všech, poněvadž všichni se snaží dosáhnout stejného cíle – a ne všichni jej mohou dosáhnout. Z tohoto důvodu musí být vaše úsilí totální, musíte riskovat vše – a riskujete pro nic, protože když to, po čem toužíte, získáte, nezískáte nic. V této snaze promarníte celý svůj život. Ze života, který mohl být oslavou, se stane
dlouhý, vleklý a zbytečný boj.

Jste-li takto pohlceni hledáním rozkoše, nemůžete milovat, neboť člověk, který hledá rozkoš, využívá druhé jako prostředek. A využívat někoho jako prostředek je jedním z nejméně morálních činů, jaký existuje, poněvadž každá bytost je cílem sama o sobě, nemůžete ji využívat jako prostředek.

Pokud však hledáte rozkoš, musíte druhé využívat jako prostředky. Začnete být vychytralí, protože je to těžký boj. Nebudete-li vychytralí, budete podvedeni, a než vás podvedou druzí, musíte podvést vy je.

O Machiavellim toho lidé moc nevědí, a přesto ho následují – jako by byl Machiavelli blízko jejich srdci. Nemusíte ho číst, už se ho držíte. Machiavelli (Niccolo Machiavelli (1469–1527) – florentský rodák a zakladatel moderní politické teorie. Je však známý zejména pro své dílo Vladař, které je mnohými chápáno jako kodex tyranie: „Cíl ospravedlňuje prostředky.“) lidem, již hledali rozkoš, radil, že nejlepší obranou je útok. Nikdy nečekejte na to, až zaútočí druhý, to by už mohlo být příliš pozdě. Dříve než na vás zaútočí on, zaútočte vy na něho! To je nejlepší obrana. A lidé se toho drží, ať už Machiavelliho znají nebo ne.

Je to velmi zvláštní: lidé znají Krista, Buddhu, Mohameda, Krišnu, ale nikdo je nenásleduje. O Machiavellim toho moc nevědí, a přesto ho následují – jako by byl Machiavelli blízko jejich srdci. Nemusíte ho číst, už se ho držíte. Celá vaše společnost je založena na Machiavelliho principech, jsou na nich založeny všechny politické hry. Než vám někdo něco urve, urvěte to vy jemu. Neustále buďte ve střehu. A jste-li neustále ve střehu, jste přirozeně napjatí, nervózní a ustaraní. Všichni jsou proti vám a vy jste proti všem.
Rozkoš tedy není a ani nemůže být smyslem života.

Druhé slovo, kterému je třeba porozumět, je štěstí. Rozkoš je fyziologická, štěstí psychologické. Štěstí je o trochu lepší, o špetku kultivovanější, o něco vyšší… avšak až tak se od rozkoši neliší. Můžete říct, že rozkoš je nižší druh štěstí a štěstí vyšší druh rozkoše – jsou to dvě strany jedné mince.

Rozkoš je poněkud primitivní, zvířecí. Štěstí je o trochu kultivovanější, o něco lidštější. Je to však tatáž hra, hraná ve světě mysli. Mnohem více než fyziologické pocity vás zajímají psychologické pocity. V základě se však štěstí a rozkoš od sebe neliší.

Třetí slovo je radost. Radost je duchovní. Radost je naprosto jiná než rozkoš nebo štěstí. Nemá nic společného s ničím zevním, s druhými. Je to vnitřní jev. Radost nezávisí na okolnostech, je vaše. Není to vzrušení vyvolané věcmi, je to stav míru, klidu – je to meditativní stav. Radost je duchovní.

Buddha však nehovořil ani o radosti, poněvadž existuje jedna věc, jež přesahuje dokonce i radost. Buddha ji nazývá blaženost. Blaženost je totální. Blaženost není fyziologická, psychologická ani duchovní. Nezná nejednotu, nelze ji rozdělit. Z jednoho úhlu pohledu je totální a z jiného transcendentní.

Buddha ve svém výroku používá jen dvě slova. Prvním z nich je rozkoš, která zahrnuje i štěstí. Druhým je blaženost, jež obsahuje štěstí. Blaženost znamená, že se dotýkáte nejvnitřnějšího jádra své bytosti. Náleží k největší hlubině vaší bytosti, kde neexistuje
dokonce ani ego, kde převládá jen ticho. Vy jste zmizeli. V radosti částečně existujete, avšak v blaženosti nikoliv. Ego se rozpustilo, je to stav nebytí.

Buddha toto nazývá nirvána. Nirvána znamená, že jste přestali existovat. Jste jen nekonečnou prázdnotou podobně jako nebe. A v okamžiku, kdy se stanete touto nekonečností, vás naplní hvězdy a začne totálně nový život. Znovuzrodíte se.

Rozkoš je pomíjivá, závisí na čase, je dočasná. Blaženost není prchavá, je nadčasová. Rozkoš začíná a končí, blaženost trvá navěky. Rozkoš přichází a odchází, blaženost nikdy nepřichází ani neodchází – je již zde v nejvnitřnějším středu vaší bytosti. Rozkoš je potřeba urvat od někoho jiného – stane se z vás buď žebrák, nebo zloděj. Blaženost z vás dělá pána.

Blaženost není nic, co byste museli vymyslet. Blaženost musíte objevit. Blaženost je vaše nejvnitřnější podstata. Byla zde od samého počátku, pouze jste si jí nevšímali. Nevážili jste si jí. Nedívali jste se dovnitř. Toto je jediné lidské utrpení – to, že se díváme směrem ven, hledáme a hledáme. Blaženost nemůžete nalézt venku, protože se tam nenachází.

Jednoho večera hledala Rabia – Rabia byla slavná súfíjská mystička – cosi na silnici před svým malým domkem. Zapadalo slunce a čím dál tím víc se stmívalo. Okolo Rabie se sešlo několik lidí. Zeptali se jí: „Co to děláš? Co jsi ztratila? Co hledáš?“ Rabia odvětila: „Ztratila jsem jehlu.“ Lidé řekli: „Zapadá slunce a najít tvou jehlu bude velmi obtížné, avšak pomůžeme ti. Kde přesně ti upadla? Cesta je totiž široká a jehla maličká. Budeme-li vědět, kde přesně ti upadla, bude snadnější ji najít.“ Rabia odpověděla: „Bylo by lepší, kdybyste se na to neptali, protože ta jehla mi neupadla tady na silnici, ale uvnitř domu.“

Text je z knihy:

Osho – Radost – Štěstí, jež pramení z nitra

V tejto knihe slávny guru hovorí o tom, čo je šťastie. Rozlišuje medzi spoločensky stanovenými definíciami šťastia a úspechu, a medzi skutočným, vnútorným pocitom radosti a nadšenia. Za najdôležitejšie pokladá pochopiť, že radosť a šťastie nezávisia na vonkajších okolnostiach či dosiahnutých cieloch. Jedná sa o stav vedomia, ktorý pramení výlučne z nášho vnútra. Množstvo príkladov, rád a odvážneho rúcania zažitých predstáv má čitateľovi pomôcť tento stav vedomia dosiahnuť a objaviť čistú, nezávislú radosť, extatický stav bytia.

Úryvok: Čím je svět neradostnější, tím více potřebujeme televizi, filmy, Hollywood a tisíce dalších věcí. Potřebujeme stále větší množství alkoholu, nové druhy drog, a to všechno jen proto, abychom nemuseli čelit trýzni, abychom na všechno zapomněli. Tím, že zapomeneme, se však nic nezmění. Radost znamená vstoupit do svého Já. Na počátku je to obtížné, namáhavé. Čím víc se však do svého Já ponoříte, tím sladší bude vaše odměna. Jakmile se naučíte, jak se postavit svému utrpení, začnete být radostnější. Jednoho dne nahlédnete, že utrpení je od vás oddělené. Byla to jen iluze, s níž jste se ztotožnili. Nyní víte, že je to jinak, a výsledkem tohoto poznání je exploze radosti. Extáze je přirozená. Není to něco, co by zakoušeli jen velcí mudrci. Je to něco, co si do tohoto světa přinášíme my všichni. Extatický člověk je svobodný. Jste-li extatičtí, nikdo z vás nemůže udělat otroka.

Pôvodná cena: 7.20 EUR, Naša cena: 6.48 EUR, Zľava: 10.00 %, Ušetríte: 0.72 EUR


Súvisiace články:


 

(Prečítané 413 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.