google27eaa3905ca3fee3.html

POZNÁNÍ představuje stav, v němž je jedinec schopen vnímat věci a události zevnitř jich samotných a to při plném svém vědomí. Tato definice zní poněkud tajemně. Přitom je vše velmi jednoduché. Na několika příkladech si ukážeme, co je a co není POZNÁNÍ.

Pokud někdo prohlásí, že 3 x 4 = 12, pak to může vědět, nebo hádat. V prvém případě bude vždy trvat na svém, neboť je si jist výsledkem. V jeho tvrzení není přítomna víra, ale POZNÁNÍ! V druhém případě jde o spekulaci s jistým procentem úspěšnosti; dotyčný očekává pravdivost svého výroku. Nejde tu o POZNÁNÍ, ale o víru. Po určité době může člověk nabýt jistoty, že součet úhlů v trojúhelníku je vždy 180 stupňů, a nikdy tomu nemůže být jinak. To i přesto, že se s tím neseznamoval přes matematické důkazy. On to prostě „vycítí“. Jde opět o POZNÁNÍ.

Vidím před sebou homeopatický lék a člověka, jenž ho přinesl. Pokud se dokážu vibračně napojit na lék i na dotyčného člověka, pak jsem schopen rozpoznat, zda vibrace souhlasí a lék je tím pravým, nebo tomu tak není a lék nezabere. To ale musím „vidět“ či „vycítit“ tak, že o tom nemám pochybnost. Pak lze mluvit o POZNÁNÍ skutečnosti. Pokud hádám či dokonce používám kyvadla nebo virguli, jde o spekulaci. Léčitel, jenž „nevidí“, vlastně nikdy žádným léčitelem nebyl. Jen slepě důvěřuje síle, o které se domnívá, že mu dobře radí. Nejde o POZNÁNÍ, ale domněnku.

Vezmu do ruky kámen, jejž zvednu ze země, a uvidím vše, čím tento kámen procházel v čase. Uvidím situace a děje, kterých byl svědkem. Uvidím a procítím Ducha doby, kterou tento kámen měl možnost „vidět a zažít“. To proto, že jsem schopen odčítat informační pole s tímto kamenem spojené. Nejde o nic jiného, než o POZNÁNÍ skutečnosti.

Takže takovéto POZNÁNÍ není ničím jiným, nežli proniknutím dotyčné věci či události mým vědomím tak, že mám možnost je uchopit nejen zvenčí, ale především zevnitř.

Libuše kdysi věštila slávu Prahy. Tato věštba byla provedena v transu. Vědoucí člověk, naplněný POZNÁNÍM, uvidí totéž při plném vědomí, a dokonce i v situaci, kdy je jeho fyzická pozornost upřena jinam.

K tomu, aby někdo mohl dospět do tohoto stavu, musí v sobě soustředit vše předchozí. Je zapotřebí porozumět a umět žít ŘÁD i LÁSKU. Jen takový člověk může postoupit o stupeň výše, a to do POZNÁNÍ. Ten, jenž toto ovládá, ovládá i umění „číst“ druhého. Tím se rozumí nejenom číst jeho fyzické tělo, zda je či není v pořádku, ale i astrální tělo a tělo myšlenkové. Takový člověk vidí karmu jiného člověka zrovna tak jako jeho předurčení nebo jeho myšlenky.

Stojíme na prahu úžasné proměny člověčenství. Námitka, že tohoto stavu dosáhnou jen nemnozí, neobstojí. Kolik bylo raných křesťanů? Hrstka. Přesto nebylo nic platné je pronásledovat a likvidovat. Ač v menšině, nebyli zdolatelní sebelépe vybavenou represní mocí. Neměli zbraně a ani je nikdy nepoužívali, a přesto dokázali srazit na kolena takovou říši, jakou byl Řím. Síla myšlenky je nesrovnatelně silnější nežli sebevětší a sebedokonalejší zbraň. To, co dokázala hrstka křesťanů, dokáže daleko lépe a účinněji i byť jen několik jedinců vybavených POZNÁNÍM.

Rané křesťanství v sobě soustředilo pouze výdobytky ŘÁDU a LÁSKY. Jistě, nebylo to málo, ale bylo to pořád ve smyslu pasivity. ŘÁD oslovoval člověka a učil ho odpovědnosti. Odpovědnosti sama před sebou. LÁSKA pak umožnila průnik do stavů, v nichž člověk začal chápat a rozumět vyšším stavům Universa. To vše bylo velmi pozitivní. Bylo to ale stále napadnutelné silami Temnoty a rozpoutaný boj se stával víceméně nerozhodným. Síly POZNÁNÍ jsou ale jiné. Mají úžasnou průraznost. Síly Temnoty je nemohou zdolat. Dojde tedy k „lámání chleba“. Síly POZNÁNÍ vznikají a jsou činné při plném lidském vědomí. Jsou schopny využít vše, co člověk má k dispozici, včetně rozumu. To je úžasnou „zbraní“, kterou jsou a budou síly Temnoty paralyzovány.

Zdá se, že na světě jsou již připraveny situace, které již začínají tento scénář naplňovat. Podle všech předpokladů došlo již k inkarnaci velmi významných bytostí do naší lidské sféry. Ne, nejedná se o fyzický návrat Krista, jde o něco jiného. Jde o bytosti, jež nám lidem budou ukazovat cestu k POZNÁNÍ, a zrod Krista bude v každém z nás. Tím, že se vnitřně přerodíme, či zrodíme znovu v duchu, mu otevřeme cestu, což je onen slibovaný druhý příchod.

Tak jako se Židé hluboce mýlili v tom, že čekali (a dosud čekají) na Spasitele, který stane v jejich čele a jako národ je povede od vítězství k vítězství, tak se také mýlí ti, kteří čekají druhý příchod Spasitele na fyzické rovině. Ano, on se vrátí. Vrátí se v okamžiku, kdy my lidé budeme schopni ho přijmout. Vrátí se v okamžiku, kdy ho sejmeme z kříže, a to jak fyzicky (přestaneme se prezentovat popravčím nástrojem), tak především duchovně. Ve skutečnosti od nás nikdy neodešel, jen my lidé jsme nebyli schopni dostat se do situace, abychom to postřehli.

Co se tedy vlastně stane?

S největší pravděpodobností dojde k rozdělení lidstva. Na ty, kteří vědí (mají POZNÁNÍ) a na ty, kteří zůstanou služebníky Temnoty.

*

Zdroj – www.cesta-poznani.estranky.cz (krátené)

*

Skvělá kniha o křesťanském mysticismu:

Omraam Mikhaël Aïvanhov – Nový pohled na Evangelia – Významný duchovní učitel a filozof, původem z Bulharska, působící ve Francii, žijící v r. 1900-1986. V této knize interpretuje příběhy z evangelií ne jen jako reálné či naopak symbolické události, ale především jako psychologické situace. Odhaluje tak skryté, neměnné, duchovní skutečnosti našeho života.

*

*

(Prečítané 667 krát, 1 dnes)

Comments are closed.