google27eaa3905ca3fee3.html

Pokud v dnešní době lidé trpí nějakou chorobou, často se obracejí k alternativním způsobům léčby spojeným s duchovními aspekty. Dělají to z mnoha důvodů. Často jsou zklamáni výsledky konvenční medicíny nebo jí z principu nevěří, případně chtějí oba druhy léčby propojit, aby si byli jisti výsledky.

Alternativní medicína má mnoho výhod. Většina z nabízených terapií slibuje okamžitou pomoc. Nabídka je nepřeberná, výsledek zaručený. Svůdnost a přitažlivost takové nabídky je až šokující. Přeloženo do lidské řeči: trpíte-li jakoukoliv chorobou, vyberete si z nabídky příslušný druh alternativní terapie a uzdravíte se jako mávnutím kouzelného proutku. V tomto ohledu je rozdíl mezi klasickou a alternativní medicínou přímo fascinující.

Je poněkud paradoxní, že přístup alternativní medicíny k pacientovi je holistický (celostní), zatímco způsob léčby je pokaždé originální. Většina terapeutů a léčitelů k vám bude přistupovat jako k jedinečné bytosti. Duše, tělo i mysl jsou vzájemně propojeny a všechny fyzické symptomy jsou zároveň indikátorem celkové nerovnováhy systému. Jenže ve způsobu léčby se jednotliví terapeuti značně liší. Existuje tedy třeba padesát různých způsobů, jak vyléčit problém, jenž způsobuje nerovnováhu vašeho vnitřního systému.

Na druhou stranu se konvenční medicína zaměřuje jen na jednu oblast, ale způsob je vždy stejný. Většina klasických doktorů se bude starat jen o tu část vašeho těla, která je v nepořádku, a zbytek těla je vůbec nebude zajímat. Pokud máte problémy s očima, zajdete si k očaři, který bude léčit výhradně oči, a to stejným způsobem jako všichni očaři na celém světě. Alternativní medicína, což ostatně vyplývá už ze samotného názvu, není nic jiného než naruby obrácená klasická medicína.

Každý, kdo byl nemocen − ať už chronicky nebo jen krátkodobě − jistě někdy zkusil využít služeb alternativního lékařského přístupu. Určitě jste zažili (neboť předpokládám, že nejste celý život zdraví jako řípa) zklamání, když jste se museli prokousávat nekonečně dlouhým seznamem nejrůznějších léčitelů.

V Itálii, kde žiji, je situace poněkud odlišná. Do zdánlivě neproniknutelného světa konvenční medicíny pronikla jedna černá ovce v podobě homeopatie. Samozřejmě se i zde najde celá škála nejrůznějších dalších léčitelů neodkojených západní medicínou, ale pro většinu Italů je volba jasná. Buď zvolí klasický způsob léčby, anebo využijí služeb homeopatie. Průběh léčby se zas až tak moc neliší. Pokud jste nemocní, jdete k doktorovi, který vám předepíše homeopatika. Jsou zde sice o něco dražší než klasické léky, ale v současné době je stále častější praxe, kdy vám i klasický doktor, leckdy i na nejzapadlejším venkově, na požádání předepíše
homeopatické léky.

Přestože se vědecké studie opakovaně snaží prokázat, že homeopatický přístup je postaven na vodě (a to skoro doslova), stává se z tohoto odvětví velký byznys. Především kvůli tomu, že pro lidi zklamané klasickou medicínou je homeopatie nejjednodušší alternativou.

Každý, kdo prodělal nějakou delší chorobu, určitě zažil aspoň na chvíli pocity totální deziluze a zoufalství, když doktoři nevěděli, co s ním. Ti z vás, kteří již nakoukli do světa alternativních lékařských přístupů, museli ono zoufalství pociťovat ještě bolestněji. V tu chvíli se celý svět smrskne v hledání účinného medikamentu. A to je přesně ten správný okamžik, abyste se ohlédli po něčem jiném. Jestliže vás trápí takové bolesti, že se nemůžete pohnout ani spát, nebo vás skolila nemoc, za kterou se člověk díky společenským konvencím stydí, dostoupí vaše zoufalství vrcholu a vaším jediným cílem bude najít lék. Klepou se vám ruce, na pokožce se vám objeví hnusná vyrážka, vnitřnosti se vám nadýmají tak, že máte dojem, že každou chvíli explodují, a nemůžete dýchat, neboť máte pocit, že vám na zahleněných plicích leží kámen. Všechny tyto symptomy vás pak vydají všanc takovým lékařským postupům, kterým byste se − kdybyste byli zdraví − smáli na celé kolo.

Podřídíte se té nejpřísnější a nedivnější dietě. Budete cvičit speciální dechová cvičení dvě hodiny denně. Začnete si vařit vývary z bylin, které smrdí jako voda z ponožek. Necháte si na různá místa na těle zabodat deset pěkně dlouhých jehliček. Začnete cvičit jógu, a zvláště ty pozice, při nichž musíte zaklesnout kolenní jamku za ucho. Bez mrknutí oka zaplatíte horentní sumu za medicínu, která zaručeně neobsahuje žádné medikamenty. Je to pochopitelné a možná i chvályhodné.

Základní princip, ke kterému holistická alternativní medicína odkazuje, je celková harmonie těla a ducha. Jestliže zdraví znamená dokonalý stav těla, pak nemoc značí nedostatek nebo nějakou chybu. Pokud máte nějaký malý zdravotní problém, i když jinak překypujete optimismem a zdravím, znamená to, že s vámi celkově není všechno v pořádku. Vyrovnat se s tímto ultimativním přístupem je přetěžké. Většina lidí má nějaký drobný zdravotní problém neustále. Sebemenší rýma by pak znamenala, že se celý organismus nachází v nerovnovážném stavu. Nicméně lidová moudrost tvrdí, že každá choroba je nedílnou součástí života. Lidské tělo nemoc potřebuje, aby dokázalo vyloučit vše špatné a nežádoucí. Na principu to nic nemění. Nemoc a vylučování špatností je jen součást procesu, který má vést k onomu vyrovnanému dokonalému stavu. Nemoc je dobrá z toho důvodu, že skoro vždy vede k uzdravení.

Holistická alternativní medicína nerozeznává víc než dvě stadia. Úspěch léčby bývá podmíněn celkovým uzdravením organismu. Holistický aspekt a kategorický přístup k léčbě je zároveň největší slabinou alternativní medicíny. Od slova podmíněný není daleko k přídavnému jménu závislý. A zde je největší kámen úrazu alternativní léčby.

Stejně jako každý jiný obor pracující s černobílým principem se i alternativní medicína díky tomuto nazírání na předmět své činnosti časem stává únavnou a otravnou. Nikoho nebaví chodit z terapie na terapii, vždy se střídavým úspěchem. Pokaždé když máte dojem, že tentokrát by to mohlo zabrat, a celé terapii se plně oddáte, přijde moment, kdy něco přestane fungovat a vy začnete propadat stále hlubší deziluzi. Nejhorší jsou případy horlivých terapeutů, kteří vás doslova zasypou nadějemi, protože v jejich případě terapie zabrala a oni mají dojem, že je univerzální a použitelná v každém případě, což se nezřídka ukáže jako blud. Samozřejmě ne vždy. Opravdu se může stát, že horké kameny pokládané každý den po dobu dvaceti minut na oční víčka skutečně vyřeší problém křehkých nehtů.

Já vás ale radši seznámím s jiným řešením, na něž někteří z vás již dávno přišli. Neustálé návštěvy nejrůznějších šarlatánů a vyhazování spousty peněz oknem za předražené a spolehlivě nefungující léky vás nakonec dohnalo do kouta, kde už vám nezbyly síly vůbec na nic. V tu chvíli jste si řekli:
„Kašlu na to!“ Vzdali jste se touhy být dokonalý, perfektní a stoprocentně zdravý. Odevzdali jste se trápení. Pořád vám ještě není dobře a cosi vás bolí, ale aspoň jsou vaše problémy konstantní a vy nezažíváte emocionální i fyzické stavy podobné jízdě na horské dráze. Přestala vás drtit hrozivá nejistota naděje, že možná vše dobře dopadne.

Poddali jste se realitě. Nesnažíte se násilím přeplavat řeku, protože víte, že vám vždy v půlce dojdou síly a proud vás strhne zpět. Protože si vesele splýváte, máte najednou dost sil. Možná jste přestali dodržovat dietu, po níž se vám měla ztratit vyrážka, ale ve skutečnosti jediným výsledkem bylo, že vás začalo ukrutně bolet břicho, aniž by to s vyrážkou nějak pohnulo. Třeba jste začali znovu kouřit, protože vám to přináší úlevu. Úlevu a klid, které vám předtím nedokázala navodit celá armáda klasických ani alternativních doktorů.

Nejdivnější na celé věci je fakt, že mnoho lidí, kteří rezignovali na sofistikované i jiné způsoby léčby, se poté, co vysadili léky a doktory poslali do patřičných míst, začalo nejen cítit lépe. Oni na tom skutečně jsou zdravotně lépe než předtím. Vnitřní pohoda, kterou nalezli, teprve když byli zahnáni do kouta, dokopala i jejich samotný organismus, aby se nějak projevil. Naštěstí si díky tomu, že jim už konečně došlo, že neustálá kontrola vlastního zdravotního stavu co dvě hodiny rozhodně nevede k uzdravení, nedělají z nějakých dílčích neúspěchů velkou hlavu.

Nedělám nic jiného, než že popisuji úplně normální způsob, jakým lidé uvažují. Když je něčeho moc, lidé se tomu postaví na odpor. Třeba i vás už ta knížka nudí a dáváte jí jen dvacet vteřin, než s ní mrsknete do kouta. Nemyslete si, že své zdraví oblafnete tím, že budete zdánlivě posílat všechno do prdele, o nic se nebudete starat, ale každý večer si budete tajně měřit tlak. Nic takového nefunguje. Věci se začnou hýbat teprve tehdy, kdy o ně přirozeně ztratíte zájem. Zároveň se nedá tvrdit, že pokles vaší  zainteresovanosti automaticky povede k tomu, že přestanete jíst zdravé věci, každý večer budete cvičit nebo meditovat. Ne, pouze přestanete všem těm věcem přikládat zbytečně přehnaný význam.

V poslední době jím rád a cítím se dobře. Mám rád čerstvé ovoce a zeleninu, ale současně občas dostanu chuť na zmrzlinu a nedělá mi problém ji celou zbaštit. Hodně sportuji, protože mám rád svištění v uších, když se na horském kole řítím po příkrých svazích. Stejně tak mám rád pocit unavených a bolavých svalů, když se z kola vrátím domů. Nedělám to proto, abych dodržel denní harmonogram fyzické námahy, který má vést k mému celkovému uzdravení. Celkem často medituji, protože mám rád pocit energie proudící mým tělem. Nemyslím si však, že by to byl velký rozdíl oproti tomu, když jsem rozzuřený jako býk. V tu chvíli energie proudí mým tělem úplně stejně.

Stejně jako plno dalších lidí jsem zjistil, že klíčem ke zdraví je uvolnění a klid. Trénoval jsem tchaj-ťi, abych ovládal tajemství pohybu. Cvičil jsem speciální dechová cvičení, abych se správně uvolnil. Zkoušel jsem hypnoterapii, abych s pomocí mysli dokázal zklidnit tělo. Zkusil jsem prakticky každou metodu, která mě měla dovést ke správné relaxaci. Vše jsem dělal, protože jsem věděl, že cesta ke zdraví vede jen skrz totální uvolnění. Tváří tvář vyrovnanosti nemají žádné fyzické a psychické obtíže šanci.

Proto jsem se snažil všechno, čím jsem se zabýval, vypilovat na maximální možnou míru. Neuvědomoval jsem si přitom, že každá touha po dokonalosti s sebou ruku v ruce nese tlak a napětí. Zvládám to skutečně dobře? Kde dělám chybu? Jak je možné, že ten kop neumím za tři týdny, jak se psalo v příručce? Stejné to je se zdravím. Čím víc se budete snažit předcházet nemocem, tím větší bude riziko, že na vás některá z nich zaútočí. Každá léčebná metoda v sobě obsahuje riziko ctižádostivého lpění na dokonalosti, které automaticky neguje veškerá pozitiva.

Text je z knihy:

John C. Parkin – Kašli na to! Uleví se ti.
Klení a rezignace jako cesta k osvícení

Ak sa chcete pobaviť, ale hlavne uvoľniť, rozhodne si kúpte túto knihu. Autor veľmi vtipne a presvedčivo vysvetľuje svojskú filozofiu: na to, čo vás trápi alebo čo sa vám nedarí, sa jednoducho vykašlite!

Uvidíte, aký efekt má povedať si: „Kašlem na to!“ na to, ako sa cítime, ale aj na naše okolie i zdravie. Podrobnejšie sa tento prístup rozoberá v rámci týchto oblastí: strava, zdravie, vzťahy, peniaze, počasie, výchova detí, plány, ciele, sebaovládanie, mierumilovnosť, ohľady voči druhým, klimatické zmeny, snaha zmeniť svet, práca, strach, vlasť, duchovno. Samotný text jednotlivých kapitol tvoria nesmierne vtipné príklady zo života, rady, návody a úvahy.

V určitých momentoch sme nútení priznať si vlastnú bezmocnosť a z hĺbky duše si povedať: „Kašlem na to!“ A práve takýto postoj môže byť zlomovým bodom, ktorý je výrazne oslobodzujúci. Prestaneme sa totiž snažiť mať veci pod kontrolou, za každú cenu niečo riešiť a podliehať predstave, že treba byť stále akčný a iniciatívny. Namiesto toho (konečne) necháme život, nech daný problém vyrieši sám. Tento postoj je podobný postoju, aký presadzuje napríklad zen. Človek jednoducho nie je stále „pupkom sveta“ a schopnosť z času na čas sa vedome odovzdať vyššej moci, silám, ktoré sú mimo nás, mimoriadne prospieva egu. Jednoducho sa na všetko vykašlite a začnite žiť v pohode! 🙂

Pôvodná cena: 9.60 EUR, Naša cena: 8.83 EUR, Zľava: 8.00 %


Súvisiace články:


 

(Prečítané 228 krát, 1 dnes)
 

Comments are closed.